20 let pomoci a naděje

Milé mammahelpky,

tímto oslovením jsem opakovaně začínal svá krátká, či delší rozjímaní, o nás, o naší činnosti, o našem poslání, o všedních každodenních problémech, o radosti i žalu, o výhrách i prohrách, o víře, o naději, o lásce i zklamání, o životě i smrti. Psal jsem z duše, psal jsem s plynoucím časem. Psal jsem pro vás.

Nevím, jestli jsem za těch 20 let ještě něco neuvedl, jestli mně v mysli zůstalo něco, co jsem vám ještě nestačil sdělit, něco s čím se potřebuji svěřit, nebo něco, co jsem zatím nechtěl říci….

Mé dnešní rozjímání nechce být účtováním s dvaceti lety naší společné činnosti. To by bylo dosti jednoduché, i když není možné se o některých „položkách“ nezmínit.

Dovolte mně prosím pár vzpomínek.

Období před dvaceti lety bylo i pro mne osobně dosti složité. Sám jsem potřeboval pomoc a hledal naději. A tak cesta tramvají do stanice „Touha“, jedenáctkou na konečnou, kde se finálně vše zrodilo, byl pro mne impuls propojit naše osudy a vytvořit společně s vámi pomyslný bod pomoci a naděje. Při dohadování nad podobou názvu a loga mne a asi nikoho z nás tehdejších nenapadlo, že budeme jednou mluvit o dvaceti letech naší existence.

Náplní naší existence se stala pomoc a naděje.

Jak může pomáhat ten, kdo sám trpí?

Balbus balmum amat, quoniam verba sua capessit – Koktavý koktavého miluje, protože jeho slovům rozumí.
To jsme si uvědomili a to se stalo základem našeho snažení.

Je-li definice pomoci – aktivní spoluúčast v nebezpečných situacích či neví-li si druhá strana rady, a
definice naděje – vnímaná možnost šance změnit zdánlivě neřešitelnou situaci, pak je to zcela přesně
definice našeho poslání a konání.

Křesťané považují naději za jednu z nejvyšších tří ctností. Jde o víru, naději a lásku.

Těžko najdete jedno bez druhého.

Tomáš Akvinský napsal, že naděje je očekávání věcí budoucích, dobrých, nesnadno dosažitelných, ale možných.

Je-li pomoc to, co hledáme jako první, pak nás víra a láska dovede k naději jako poslední, ale možné.

Naše zrození bylo úředně potvrzeno 3. 11. 1999. Z „Tramvaje“ jsme se přestěhovali na Vinohrady, nic nevadilo, že šlo o zanedbaný suterén. Jen naprostá odvaha, odhodlání a vůle z něj vytvořily první místo setkávání, první místo pro sdílení pomoci a naděje. Kdo jiný by pochopil lépe situaci žen, které se ocitnou v životní krizi než ty, které se v ní již ocitly, a kdo jiný by mohl v tu chvíli lépe pomoci, než ty, které již ví, co potřebovaly.

Rychle jsme nabírali zkušenosti, zkoušeli možné i nemožné, učili se, pozvolna rostli, získávali sílu i prostor, pomáhali a dávali naději.

Po prvních 5 letech jsme již mimo osobní setkávání měli k dispozici i telefonní linku pomoci. Vzpomínám si živě na jednu z prvních větších veřejných akcí – dražbu z projektu Růžová výšivka… Rozšiřovali jsme se v čase i prostoru.

Ve výroční zprávě k 10 letům trvání Mamma HELPu jsem napsal – přejme si dalších 10 let.

Praha, Brno, Hradec Králové, Přerov, Zlín, Plzeň, Olomouc, České Budějovice.

Klobouková zahradní slavnost, Nezůstávej sama, Umíme žít naplno, Dokážeš to taky, Holky, už mi zase chutná, Pochody pro Mamma HELP, Plaveme prsa, Pinktober, Udělej uzel, I´m a Breastman, Říct to dětem…

Od začátku vydáváme bulletin, lidi navštěvují naše webové stránky, využívají on-line lékařskou poradnu, sledují náš facebook, odebírají náš newsletter, čtou naši Hedviku – průvodce léčbou, Deníčky mammahelpek…

Kalendáře, fotografické výstavy, výšivky, benefiční akce, přednášky, exkurze, workshopy, vycházky, setkávání. Cvičení, jóga, arteterapie, tancování, stepování, kreativní dílny, vaření, vzdělávací akce, rekondiční pobyty…

V centrech poskytujeme individuální poradenství, lymphologickou i fyzioterapeutickou poradnu, a v poslední době v rámci projektu „Říct to dětem“ i poradny s klinickými psycholožkami.

Naše výroční zprávy jsou plné důležitých čísel, plné informací o tom, čeho jsme dosáhli, co jsme udělali, komu jsme pomohli a kam chceme směřovat. Někdy je dobré do nich nahlédnout.

15 let trvání jsme oslavili v Praze na Nebozízku. Přáli jsme si dalších 5 let.

Naše první, pražské centrum se přestěhovalo ze suterénu do vhodnějších prostor na Žižkově. Získali jsme mnoho přátel, partnerů, sponzorů. Získali jsme uznání od jiných institucí, spolků, nadací, podporu komerčních firem i individuálních dárců, důvěru institucí.

Ale co víc. Pomáhali jsme tisícům ženám v duševní a fyzické krizi. Pomáhali jsme a dávali naději. Již 20 let se snažíme, aby pro nás byl život jako tanec…

Moje milé MAMMAHELPKY, myslím tím vás všechny od počátku, jsem moc rád a velice si vážím toho, že jste byly a jste a žádná slova nedokáží vyjádřit můj obdiv k vám.

Do vašich i „našich“ příštích let vám ze srdce přeji, abyste byly, abychom byli…

V dokonalé úctě

váš MUDr. Václav Pecha