Čím žijeme v našem centru
V posledních měsících minulého roku se nám nahromadilo několik akcí, kterými jsme se představily veřejnosti, ale které nám také přinesly i pár korun „do kasičky“. Chtěly bychom se jimi pochlubit i čtenářkám našeho bulletinu.
Byl to především benefiční večer s představením divadla DRAK „Tajný deník Adriana Molea“. Kultivované moderování redaktorky královéhradeckého rozhlasu Ilony Dvořákové a její na pódiu vedený rozhovor s naší ředitelkou Janou navodilo milou a vstřícnou atmosféru. Samotná divadelní hra byla skvěle vybrána. Pohled pubertálního anglického školáka na svět dospělých, jeho komentáře i vynikající výkony herců uchvátily každého ve vyprodaném sále. Závěrečný opakovaný aplaus dojal myslím i samotné aktéry a vedení divadla. Jestli tu hru budou ještě někdy dávat, určitě půjdeme znovu. Následný raut byl příležitostí k příjemným a užitečným rozhovorům se sponzory i přáteli Mammahelpu. Potěšilo nás velmi gesto paní ředitelky Dražďákové věnovat nám představení za poloviční výši a odpustit pronájem prostor divadelního klubu, kde se konal raut. Děkujeme mnohokrát, paní ředitelko a přejeme divadlu hodně nadšených diváků.
Děkujeme také všem, kteří nám přispěli finanční částkou (Královéhradecký kraj, Zdravotní pojišťovna MV, banka LB=BW, společnost Natura Nový Bydžov, město Rychnov nad Kněžnou), službou, pomocí a podporou (HKVS Adalbertinum, Tiskárna Tázler, ČRo HK, náměstek primátora města HK Ing. Soukup, Floristická střední škola, Pekárna PEKO Česká Skalice), nebo zakoupením vstupenek, ať ve větším množství (organizace), nebo těm, kteří si je zakoupili jednotlivě. Já osobně bych chtěla poděkovat za práci na benefičním večeru svým kolegyním z centra a Libušce Novákové.
Koncem října jsem jela s kolegyní Janou Markovou do Hranic na oslavy založení republiky. Jana jako modelka, já jako doprovod, psychická podpora a přátelská návštěva, ale i jako zvědavec, jak to ta Jana Čaganová dělá, že se Mammahelpu nejen v Přerově, ale i v blízkých Hranicích tak daří. Jako vždycky tam byla milá atmosféra, tak jsme si to užily a nakonec – neočekávaně a neplánovaně, jsme se nechaly se zlínskou Katkou navléknout do kostýmů a samy na vlastní kůži zažily slávu modelek. Zážitkem byla také večeře se starostou a jeho hosty ze zahraničí (z družebních měst). Díky, děvčata z Přerova, bylo u vás fajn a těšíme se na vás někdy u nás v Hradci.
Tradičně jsme byly na Dnu zdraví v Aldisu. Tam se zaměřujeme na informování žen o prevenci. I letos nám pomáhala děvčata ze zdravotní školy. I když jsme co do zájmu veřejnosti „netrumfly“ pojišťovny, nabízející měření tuku, cholesterolu a tlaku, přece jsme zde vedly důležité rozhovory a podařilo se přesvědčit i několik zprvu odmítajících, aby si vyzkoušely samovyšetření na modelu.
Stejná práce nás čekala na akci, kterou pořádal druhým rokem Krajský úřad a Centrum andragogiky, tj. Týden vzdělávání dospělých. Jedna přednáška se konala v našem centru a jedno odpoledne jsme otevřely svůj stánek v Artkině Centrál. Myslím, že jsme se neztratily se svou nabídkou mezi společnostmi, nabízejícími dospělým vzdělávání v jazycích, počítačích, personalistice a jiných dovednostech.
Ten samý den se konal benefiční večer v Praze. Od nás z Hradce jsme se vypravily tři. Vynikající představení v krásném Divadle Na Vinohradech. Výborně jsme se pobavily. A klobouk dolů před pražskými děvčaty, kterým se podařilo vyprodat tak veliké divadlo téměř celé. Gratulujeme a obdivujeme.
Ale nezanedbáváme ani projekt Růžová výšivka. Na Martinských trzích jsme za prodej drobných výšivek utržily také pár korunek. Na odbyt šly sáčky i přáníčka, ale také záložky. Hodně se líbí ty se zvířátky, které teď vyšívá naše Alča. A ta umí medvídky, koně, žirafy, slony i sovy, symbol moudrosti, což se ke knížkám skvěle hodí. Ale „na odbyt“ jdou také hudební nástroje. A hezky se poslouchají slova, že pro některé stálé zákazníky jsme se staly trvalým lákadlem a už si nás vyhledávají a pravidelně nějakou tu drobnost od nás kupují. To nás moc těší. Děkujeme jim i našim vyšívačkám.
Jak jsme už dříve psaly, navázaly jsme přátelství s Rodinným a mateřským centrem ve Lhotě pod Libčany. Na 30.11. připravily v obci velkou předvánoční akci, ale my jsme se jí bohužel nemohly zúčastnit (byly jsme všechny v Českém Krumlově). Lhotecké maminky nám nabídly, že naši výšivku budou prodávat samy současně s propagací Mammahelpu. A byly moc a moc úspěšné, přinesly nám za výšivku přes tři tisíce. My jim za to moc děkujeme a na jaře jim oplatíme naší přednáškou.
Co se nás v nedávné době hodně dotklo, to byla aféra „Národní hřebčín Kladruby“. Protože nám před nedávnem jeho ředitelka (dnes už bývalá) Lenka Gotthardová darovala dva krásné klobouky do dražby, ale také nám nabídla exkurzi a skutečně nám jednu sobotu věnovala víc jak dvě 2 hodiny svého času, měly jsme možnost poznat ji jako člověka vzácného, věci znalého, oddaného a pro koníky zapáleného, který pro povznesení hřebčína a jeho věhlas u nás i ve světě mnoho udělal. Proto nás její odvolání hodně překvapilo a proto jsme poslaly petiční listy na její podporu.
Teď, když píši tyto řádky, mohu všem sdělit žhavou novinku. Paní Lenka bude nadále v kontaktu s jejími milovanými koníky jako ředitelka Hipologického muzea ve Slatiňanech. A jelikož naopak ona obdivuje ženy – mammahelpky pro jejich statečnost a sílu prát se s nepřízní osudu o své zdraví, vyřizuji její pozvání k letošní návštěvě muzea, při které nám bude opět (a moc ráda, jak se vyjádřila) osobní průvodkyní. A ještě bych chtěla citovat její novoroční SMS: „Do nového roku mnoho dobrého, zdraví a síly a k tomu hodně úsměvů, dobré nálady a optimismu, protože tak se vše lépe přežije“. Krásné přání pro všechny mammahelpky, viďte?
Začátkem prosince mammahelpky – modelky ozvláštnily slavnostní otevření radioterapeutického centra ve Fakultní nemocnici v HK. Přítomnost našich děvčat byla tím opačným, člověčím elementem ve srovnání s dokonalými technickými ozařovacími přístroji. Předvést přístroje bylo účelem celé akce, a tedy proslovy ředitele nemocnice i přednosty onkologické kliniky byly ty důležité, ale pak vystoupila Jana a tak, jak to i vy už jistě znáte, uvedla přehlídku. Všichni účastníci byli myslím nejdřív hodně překvapení, protože něco takového nečekali a ani neviděli. A následně bylo slyšet jen slova obdivu a chvály. Přehlídku doplnily portréty mammahelpek v klobouku. Pro mnohé to byl nezapomenutelný zážitek, jak jsem si vyslechla. Tady je vidět, jak je skvělé, když onkologická pracoviště mají zájem o spolupráci s pacientkami a že to prospívá i personálu, i pacientům, i všem ostatním. Poděkování patří děvčatům, která přijela do Hradce z ostatních center, z Plzně, z Brna a z Prahy.
Jeden model předvedla i naše kamarádka Olinka z Ligy proti rakovině, protože taková je naše spolupráce v Hradci, z které máme radost.
No a co se děje u nás v centru právě teď? V objektu se stále něco přestavuje, bourá, vyzdívá, zazdívá, vrtá, práší a hlučí. Zbourali nám toaletu, přidělili jinou, vzdálenější, ale odmítly jsme ji převzít kvůli nehygienickému stavu. Ještě že se nad námi smilovaly naše švadlenky, které nás pravidelně zásobují odstřižky látek a se kterými sdílíme chodbu. My jsme jim to při opačné situaci zase oplatily. A když jsme se chystaly, že si naši místnůstku zútulníme vymalováním, vytapetováním, olinoleováním apod., tak se dozvíme, že ještě v lednu nám ji oddělí zdí a my budeme zase běhat jinam, přes výrobní halu a zase o kus dál. No, jen doufáme, že ne až někam za plot. A tak usilovně sháníme jiné prostory, ve kterých bychom našly nový útulek pro všechny, kterým pomáháme, které k nám rády chodí a které naši pomoc potřebují.
S novým rokem 2009 přejeme z Hradce všem čtenářkám (i čtenářům) zdraví, štěstí, duševní sílu, spokojenost a dobrou náladu.
Renata Koutná
nahoru
