Festival sociálních služeb
Festival sociálních služeb „Poznejme se navzájem“ v Hradci Králové 18.6.2009
Netradiční prezentace služeb pro seniory, zdravotně postižené, rodiny s dětmi, osoby v krizové situaci a v nouzi.
Na začátku června jsem neměla úplně dobrou náladu. Psychika mi lítala nahoru a dolů, zřejmě dle momentálního stavu počasí. Ke chmurám jsem neměla objektivní důvod, protože jsem právě v květnu absolvovala každoroční kontrolní kolečko testů a všechny dopadly výborně. Co si přát víc? Také jsem v minulém období cestovala, pracovala, zahradničila a slavila (několik příjemných sezení s rodinou v hradeckých hospůdkách). Přesto jsem se necítila úplně fit fyzicky ani psychicky. Přestala jsem dokonce chodit i na jógu, která mě jinak moc baví a tudíž jsem ani nevěděla, že již proběhlo stěhování hradeckého MHC do nových prostor.
A v tomto rozpoložení mě zastihla vedoucí MHC Renata, která má nějaký šestý smysl nebo co to vlastně je. Zavolala mi a poptala se, jak se mám. Popovídaly jsme si a ona mi nabídla, zda se nechci trochu rozptýlit a zúčastnit se jedné zajímavé akce. A já na to, že ráda. Ve středu, den před konáním akce, mi ještě telefonicky předala nejnutnější organizační pokyny.
A tak jsem ve čtvrtek 18.6. ráno vstala do krásného letního rána, jediného po dlouhé době. Oblékla jsem se jako na koupaliště (triko, sukýnka, klobouček, vietnamky, a sluneční brýle), do tašky vzala velikou láhev minerálky a noviny (kdyby byla nuda!!). MHD autobus mě dovezl do hradeckých Jiráskových sadů. Bylo 9.30 hod a panoval tam čilý ruch. Lehce jsem našla centrum dění. Chvíli jsem bloumala a pozorovala ostatní účastníky, kteří měli své stánky v různém stavu rozestavěnosti a příprav. Poté jsem našla informační panel. Prohlédla jsem si plánek a hledala místo, kde má být náš stánek. Místo toho jsem našla Alču z MHC, obloženou několika taškami a kufříkem. Společně jsme vyhledaly pořadatele a připravily naše stanoviště (stolek, židle a lavičku). Musely (a naštěstí mohly) jsme si vše přesunout z plného slunce do stínu, začínalo dost pálit. Náš stolek byl na strategickém místě, na levé straně hlavní přístupové cesty, takže nás příchozí nemohli minout. A to už bylo 10 hodin a začalo slavnostní zahájení na hlavním pódiu v altánku – úvodním slovem Ing. Martina Soukupa, náměstka primátora. Pod jeho záštitou se totiž celá akce konala. Dozvěděli jsme se, že na akci je přítomno více než tři desítky organizací, které poskytují sociální služby rodinám s dětmi, seniorům, zdravotně postiženým či lidem v tíživé životní situaci.
A potom se rozjel program, který byl opravdu úžasný. Probíhal nejen v Jiráskových sadech, ale i v centru Obnovitelné zdroje elektřiny ve vodní elektrárně Hučák.
My jsme bohužel slyšely a viděly jen kusé ukázky, ale byl to opravdu docela zážitek. Jen nerada jsem se odtrhovala od hlavního pódia, kde probíhala komentovaná ukázka asistenčních psů pro nevidomé, procházka trasy za pomoci bílé hole, ukázka romských tanců, chvíle s cimbálovkou. S foťákem jsem se snažila zachytit jedinečnou atmosféru při vystoupení pěveckého souboru Daneťáček. Mentálně postižení mladí lidé zpívali tak hezky, že jsem se rozplakala.
Hned po začátku programu se k nám připojila Libuška. Musím přiznat, že jsem se zájmem pozorovala její práci s návštěvníky a moc se mi to líbilo. Její učitelská profese se nedá zapřít. No a Alča, ta je profík. Snažila jsem se jim sekundovat, jak jsem dovedla. Nabízely jsme jako obvykle letáčky a samolepky s informacemi o MH a MHC, letáček Ženy ženám 2009 s příspěvkem 200,- Kč na vyšetření prsou, možnost vyzkoušet si samovyšetření prsů na modelu a samozřejmě výšivky. O ty byl mimořádný zájem a je vidět, že kvalitní ruční práce se ještě stále cení. Prodaly jsme cca za 700,- Kč. To je opravdový úspěch, protože jsme měly velikou konkurenci v nápaditých a leckdy velmi levných výrobcích jiných stánků. Spoustu drobností bylo také v nabídce zdarma (bonbóny, perníčky, ručně vyráběné sáčky s popkornem, srdíčka z pohledů, omalovánky). A tak jsem i já občas prohlížela a ochutnávala a koupila jsem si i časopis Nový prostor od bezdomovce v červené vestičce.
Kdybych chtěla popsat úžasný program, zabrala bych půlku bulletinu – temná kavárna, soutěž ve slalomu vozíků, ochutnávka specialit romské kuchyně, malování na tělo a na sklo, drátkování, tisk na textil, decoupage, minikino, ukázka auta schodolez, ukázky znakové řeči, ukázky kompenzačních pomůcek pro neslyšící, laserová střelba, trampolína, prolézací tunel, atd. A hlavně přednášky, poradenství, Prostě akce, která měla nejen pobavit, ale také nabídnout informace o dostupných službách lidem, kteří potřebují pomoc druhých.
U našeho stolku jsme také netrpěly hladem, bagetu a velkou minerálku nám přinesly hostesky pořadatele, kávu a tatranku jsem si koupila v místním občerstvení. Hned, jak jsem tatranku snědla, jsem vyrazila do stánku VZP, nechat si zdarma změřit tlak, cukr a cholesterol. Holky využily této služby také a pak jsme se trumfovali naměřenými hodnotami.
Skladba lidí, kteří navštěvovali jednotlivá stanoviště a stánky (i ten náš) byla úžasná. Proudili zde externí návštěvníci (školy, důchodci, maminky s dětmi, rodiny, mladé páry), dále účinkující (kteří zrovna nevystupovali) i zástupci jednotlivých organizací, sponzorů, úřadů, mediálních partnerů a organizátoři. Zjistili jsme, že naše práce má smysl, protože mnoho žen již chodí na preventivní prohlídky a zná i naši organizaci. Ve volnější chvilce jsme si popovídali se zástupci Danety, Červeného kříže, VZP, Péče o duševní zdraví, Domova důchodců, centra Skok do života aj. Prostě byl to příjemný horký den, který mě velice nadchl a zase jsem si uvědomila, že se vlastně mám fantasticky.
Jana z Hradce Králové
