Královéhradecké změny a proměny
V dubnovém čísle bulletinu jsme psaly, jak se chystáme na opuštění starého MH centra. V bývalé továrně na skelná vlákna Vertex sloužilo dosavadní centrum návštěvníkům (ženám, ale i mužům) od května 2005, tedy přesně 4 roky. Z nevlídných továrních hal a dílen stvořily mammahelpky příjemné a překvapivě útulné prostředí. Až s postupnou přestavbou budovy se stalo centrum těžko dostupné a sehnat nové prostory bylo nezbytné.
Potkalo nás obrovské štěstí , že se právě v té době uvolnila bývalá prodejna v majetku města v téměř ideálním místě Hradce, štěstí bylo, že jsme se o ní dověděly a štěstí jsme měly také na správné, vstřícné a ochotné lidi, kteří o přidělení rozhodovali a kteří nás podpořili. Zkrátka to, co jsme si vyhlédli, to je teď definitivně naše.
A tak začalo (a narychlo) náročné období balení, vyklízení, likvidování, třídění. Těch krabic od banánů, co nám posháněla Míša! Jana zapojila své vnuky, aby vše, co se dalo, přetahali složitou trasou ke vstupu do budovy. Stěhováci pak už skoro jen nakládali. A bylo toho na dvě nákladní auta. A to jsme nestěhovali vysloužilou masívní sedací soupravu. Tu si od nás vzali hoši z městské policie do svého odpočinkového koutu a my jsme byly rády, že nemusíme řešit její likvidaci. Já jsem se ve Vertexu starala o nakládání věcí do aut a Jana s Jarkou o vykládání na nové adrese. Bylo to všechno hodně hektické. Ve čtvrtek jsme dostaly smlouvu, v pondělí jsme ještě nevěděly, kdo nám vymaluje.Správa nemovitostí města slíbila doručit malíře, jenže ten, když uviděl ty prostory, se málem sesypal a odhadl svou práci na celý týden. Ještě že jsme měly v záloze jiného, (a skvělého!).
Téměř za jeden den bylo vymalováno, následující den zhruba poumýváno, aby bylo kam skládat a ve čtvrtek už bylo všechno přestěhováno. Musím vážně až na zem smeknout před našimi děvčaty Alčou, Janou a Jarkou. Jezdily do MH skoro každý den, a jelikož jsme až do včerejška byly bez elektriky, tak všechno se umývalo studenou vodou. Ani tu kávu pro povzbuzení jsme si nemohly uvařit a když jsme chtěly vyluxovat, táhly jsme prodlužovačku z vedlejší prodejny po chodníku. Děvčata si skutečně zaslouží velikánskou pochvalu za svoji obětavost!
Do toho přišel květinový den a já jsem měla strach, že ty krabice s kytičkami mezi všemi ostatními v tom chaosu nemůžeme ani najít. Ale dobře to dopadlo a kytičky se prodaly všechny (o tom na jiném místě Alenka). Ačkoliv nemáme ještě všechno na svém místě, chybí i spousta vybavení , pracujeme stále v částečném provizóriu a z výlohy zatím křičí reklama „počítače všem, studentům výhodné ceny“ (samozřejmě už se tvoří nová a naše), to nejhorší už máme za sebou. A těšíme se a líbí se nám tu. Však uvidíte, až nás navštívíte. Místo je to ideální, prostory nádherné a tak nám držte palce, ať to dotáhneme do podoby, jakou si představujeme. Tedy v mezích našich nevelkých finančních možností. Těšíme se na vás, až vás u nás přivítáme a těšíme se i na naši vlastní práci tady v novém.
Renata Koutná, Hradec Králové
nahoru
