Křest deníčku Hanky Koutské
Křest deníčku se uskutečnil v historických prostorách Domu u Kamenného zvonu v Praze na Staroměstském náměstí poslední lednový den.
Kmotřenkami deníčku, který má podtitulek Dárek pro Tebe, aby ses tolik nebála, byla ředitelka sítě MH center Jana Drexlerová a koordinátorka pražského centra Hana Jírovcová. Zahrát a zazpívat písničky Jaroslava Ježka přišly s chutí studentky Gymnázia s hudebním zaměřením Jana Nerudy v Praze – Kristina Kubová, Jenovéfa Boková, Nikola Prokopcová, Magdalena Klárová.
Zpověď šťastné holky od Domu u Kamenného zvonu
Milé Mammahelpky,
mám veliké štěstí, že jste mou součástí a já té vaší. Jsme velká rodina bezvadných holek, které se perou s osudem a proplouvají sem tam ostrými útesy při plavbě za uzdravením. Jsem převelice ráda, že jste mě vzaly více než před třemi lety mezi sebe a že mám tolik přítelkyň, i když se všechny vzájemně osobně úplně neznáme. Děkuji z celého srdce Mamma HELPu za vydání Deníčku, který ze mě, už nevím ani jak, vypadl sám od sebe během devíti měsíců od sdělení diagnózy. Někdo mi ty řádky diktoval a já je jen zapisovala. Fakt, vůbec nevím, jak jsem ho mohla stvořit. S odstupem času se sama divím, kolik emotivních písmenek jsem dokázala do počítače namlátit.
Pocit absolutního štěstí z nedávného křtu mého deníčku v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí ve mně stále ještě silně přežívá, květiny ve váze jakž takž ještě drží formu a jsou mi dokladem, že to nebyl jen krásný sen, ale skutečnost, že mi Mamma HELP pomohl vyslat do éteru osobní svědectví o životě s časnou rakovinou prsu, ale snad i nějaké užitečné informace.
Z celého srdce děkuji všem Mammahelpkám, které mi věnovaly svou energii, emoce a čas a uspořádaly mi velkolepou autogramiádu. Nevím, jestli budu kdy schopná vše nějak oplatit. Každý večer jsem usínala s restem napsat Zpověď šťastné holky z Domu U Kamenného zvonu. Dnes mě však konečně donutila k poděkování (všechno má svůj čas) jedna z Mammahelpek Evička Hranáčová, která si v pražském centru obstarala moje telefonní číslo a s naprosto upřímným obdivuhodně srdečným vyznáním mi děkovala, že Deníček může číst, že je na 25. stránce, že jí při čtení tečou slzy jak hrachy a chvílemi se i řehní. A že jsem úžasná, supr a hvězda. Ba ne, úžasné, supr a hvězdy jste vy, Mammahelpky. Já jsem jen malinkatá jedna z vás. Jsme vespolek úžasné souhvězdí, nechť nám zdraví všem vytrvá.
Všechny vás s poděkováním za sympatie objímám. Hana Koutská
nahoru
