5. Léčba a co přijde po ní

Jak už teď nepochybně víte, při rakovině prsu se užívají dva druhy chirurgického zákroku: částečné odnětí prsu – segmentektomie nebo úplné odnětí prsu – mastektomie.

To zní jednoduše. Představoval jsem si, že žena zajde k chirurgovi, ten prostuduje všechny potřebné údaje z vyšetření, doporučí jí další postup a tím to skončí. Jak jsem se jenom mýlil. Moje žena si vyslechla celou škálu možností od celé řady chirurgů, což je u pacientek s rakovinou prsu ostatně velmi běžný sled událostí. A ne vždy existuje jen jedna nejlepší volba. Jako by to nebylo dostatečně matoucí, nebyl jsem si jistý svou úlohou manžela nemocné ženy. Měl jsem pocit, že bych měl pro svou ženu vybrat toho nejlepšího doktora a spolehlivý plán léčby. Protože, konec konců, nemají se manželé o svou ženu starat?

Brzy jsem ale pochopil, že tohle vůbec není mým úkolem. Žena si sama musela vybrat chirurga, kterému mohla věřit, a takový druh chirurgické léčby, který se zdál rozumný jak doktorovi, tak jí. To ale neznamená, že jsem nečinně přihlížel. Uvědomil jsem si, že mám určitou funkci. Mohl jsem ženě posloužit jako někdo, na kom si ověřovala správnost svých myšlenek. To není jen pasivní nicnedělání. Když žena požádá manžela, aby jí potvrdil správnost volby lékaře nebo plánu léčby, a ona se k tomu může vyjádřit, velmi jí tím poslouží. Když má žena odezvu, odraz svých myšlenek, je to pro ni mnohem snazší, i kdyby nakonec manželovu radu neposlechla. To je pravidlo, které platí po celou dobu léčby. Neměli byste mít špatný pocit, když vaše žena podle vašich návrhů nejedná. Vzpomeňte si na své pracoviště. Často třeba chodíte za vedoucím s různými návrhy, on si je poslechne, možná vám za ně poděkuje, ale nakonec udělá to, co sám pokládá za nejvhodnější. Ale i tak jistě cítíte svůj podíl na jeho rozhodování. V práci také jistě víte o čem mluvíte, protože dané oblasti rozumíte. Ale na oblast rakoviny prsu asi zase takový odborník nejste. Máte-li být mužem, který je své ženě oporou, bude užitečné, když se budete chtít o její nemoci dovědět co nejvíce. Pokud se vaše žena připravuje na operaci, jsou kvalifikace a zkušenosti chirurga při výběru lékaře velmi důležité. Ale stejně důležité je jeho chování k pacientce. Jak tak lékaře obcházíte, vy i vaše žena se musíte vážně zamyslet nad tím, co každý z nich říká a jakým způsobem k vaší ženě přistupuje. Vzhledem k tomu, že je vaše žena poněkud ve větším šoku než vy, budete možná lepším posluchačem. Chirurg by vám měl rakovinu prsu vysvětlit tak, abyste jí porozuměli. Měl by umět říci, proč některý zákrok doporučuje, a jiný ne. Měl by ve vás svým vystupováním vzbuzovat důvěru a optimizmus. Vaše žena si zaslouží lékaře, který se bude jejím dotazům věnovat, aniž by jevil známky netrpělivosti, nebo blahosklonnosti. A určitě by se měla vyhnout lékaři, který na ni vykonává nátlak zavádějícími nebo nemístnými výroky. Například když vás doktor odrazuje od záměru požádat o konzultaci dalšího lékaře.

Pamatujte, vy jste tím, na kom si vaše žena ověřuje své názory, ne tím, kdo za ni rozhoduje. Ženy jsou mnohem ochotnější přijmout možnost úplného odnětí prsu, než by si jejich manželé mysleli. A manželé zase nechtějí, aby si někdo myslel, že jsou to oni, kdo říkají: uřízněte moji ženě prs. Vaše žena vás ostatně asi ani neposlechne. Je to nakonec její prs a její život.

Když Sylva přišla po operaci domů, dodnes si pamatuje, jak se na ni její muž podíval. Bylo to poprvé od návratu z nemocnice, kdy ji uviděl bez jednoho prsu. Zrovna se v koupelně svlékala. On šel kolem a zahlédl to, čemu sama s nadsázkou říkala „tělesné ostatky“. A ona spatřila její výraz – záblesk odporu, co mu přeběhl po tváři. Byl to jen rychlý stín, který trval pouhé vteřiny, přesto na něj nikdy nezapomněla. Věděla, že na její hrudník není pěkný pohled. Ránu a stehy měla opuchlé a zarudlé. Nikdy se mu o tom nezmínila. A on ji také nic neřekl. Jednalo se o jejího dlouholetého přítele, bydleli spolu, mohla se na něj spolehnout i během nemoci. Jinými slovy, byl víc manželem, než někteří z těch, kdo manželskou věrnost přísahají před oltářem. Pak ale přišel ten pohled. A jak se ukázalo, byl poslem špatných zpráv. O tři roky později od ní přítel odešel. A odešel by už asi mnohem dřív, jenže to prostě dřív nedokázal.

Uplynulo několik dalších let, ona je zdravá a vypadá výborně. Život jde dál, vede si dobře. Když se ale ohlíží zpátky, říká si: co kdyby? Co kdyby mu v ten den nečekaného odhalení řekla: „Co se tak tváříš?“, nebo „Mně se to taky nelíbí!“ Dodnes ji pronásleduje trpká vzpomínka na jeho pohled a na nevyřčená slova, která možná mohla jejich vztah zachránit.

A proto milí manželé, nedovolte, aby za vás mluvily vaše pohledy. Především ne v době po mastektomii.