Naše příběhy: Marie Jelšová
Já jsem se nepříjemnou diagnózu dozvěděla před 16 lety a poprat jsem se s tím sdělením musela sama – přestože přesně v tu chvíli bych něčí pomoc nejvíc potřebovala. Rychle následovala operace a celkem brzo po ní jsem v Plzni našla organizaci, kde se scházely ženy po prodělaném onkologickém onemocnění. Právě tam jsem získala první povzbuzení a naději do budoucna a to hlavně tím, že jsem se vůbec dozvěděla o existenci žen, které jsou už mnoho let po operaci a přesto se teď spokojeně setkávají na popovídání u kafíčka. Brzo mne to ale přestalo bavit, protože to bylo jen úplně pasivní setkávání lidí s podobnou diagnózou a já bych byla chtěla něco dělat, někomu pomáhat…
Proto jsem velmi uvítala, když jsem zjistila, že se v Plzni otvírá nová pobočka pražského Mamma HELPu – organizace, která už delší dobu pomáhá ženám s onemocněním rakoviny prsu. Nabídla jsem paní ředitelce své služby a zakrátko jsem se stala jednou z laických terapeutek plzeňského MH centra. Celkem jsem v této pozici působila několik let a během mnoha mých služeb jsem přišla do styku s řadou nemocných žen – a když mi některé následně přišly říct, jak jim popovídání se mnou pomohlo, věděla jsem, že má práce není zbytečná.
Jinak ale byla práce v Mamma HELPu obrovským přínosem i pro mne osobně – kromě pravidelných poučných setkávání všech terapeutek s psychology a různými lékaři jsem se zúčastnila také mnoha akcí a kampaní – od výroby klobouků, instalace výstav fotek v kloboucích přes nafocení velkého kalendáře až po velkolepou módní přehlídku na veletrhu módy v Brně – k tomu vyšívání vánočních přání a záložek do knih, výroba a prodej mnoha dalších drobností. Zapomenout bych nechtěla ani na mnohé kulturní nebo sportovní akce, kterých jsme se jako pracovnice plzeňského centra nejen zúčastňovaly, ale mnohdy je i připravovaly. A v neposlední řadě musím zmínit také přednáškovou a edukační činnost týkající se prevence nemoci včetně výuky samovyšetřování na fantomovém modelu – strávila jsem tak dost hodin nejen v různých plzeňských školách a organizacích, ale také například na týdenním autobusovém turné po západočeských obcích.
Po několika letech pak přišla chuť a potřeba plně se věnovat malým vnoučatům, takže jsem se s činností terapeutky rozloučila. V současné době jsem pouze pasivní členkou – platím roční příspěvek a se zájmem si prolistuji bulletin. Plzeňské centrum nenavštěvuji, ale pravidelně se scházím s několika členkami a bývalými terapeutkami, kde si zavzpomínáme na společné staré časy a různé akce a zážitky.