Český den proti rakovině
Moje premiéra
V minulých letech jsem podporovala sbírku zakoupením několika květinek, až v letošním roce jsem se stala jednou z mnoha prodávajících.Většinu lidí v souvislosti se slovem rakovina napadne automaticky slovo smrt. To proběhlo hlavou i mně, ale vyléčené pacientky mi ukázaly, že to tak být nemusí. Záleží pochopitelně na včasné diagnostice, odborné léčbě, ale nemalou úlohu sehraje samotný postoj člověka, jeho schopnost reagovat na danou situaci s rozvahou, jeho odhodlání poprat se s osudem. Když mi v roce 2006 vyřčená diagnosa podlomila kolena, ztracenou rovnováhu jsem našla mezi členkami organizace Mamma Help. Letošní účast na Květinovém dni je tak zároveň poděkováním za pomoc, které se mi dostalo.
Ráno jsem si oblékla žluté tričko, do tašky dala informační letáčky a kytičky, na krk pověsila kasičku a šla s kolegyní do toho. Počáteční ostych mi pomohla překonat informovanost lidí, sami se zastavovali a kupovali symbolické kytičky. Mnozí se s námi dávali do řeči, ve zkratce nás seznamovali s osudem svých známých nebo rodinných příslušníků. Většinou jsem se setkala s pochopením a ochotou přispět, ale byly i případy, kdy lidé raději přešli ulici, aby se nám vyhnuli. Časem jsem už dokázala odhadnout, kde budu mít úspěch a prodám další kytičku a kde narazím na neochotu a nedůvěru. Den se vydařil, bylo krásné počasí, lidé s připíchnutým žlutým kvítkem se na sebe usmívali. Bavilo mě pozorovat, kam si lidé zakoupené kytičky připínají. Mladé maminky měly ozdobené kočárky, jejich caparti čepičky nebo plyšáky. Ženy chodily s kytičkou na hrudi nebo si ji připíchly na kabelku. U starších mužů jsem s prodejem neuspěla, nemají peníze, ani ti před Úřadem vlády v dobře padnoucích oblecích, ani taxikáři neměli, ani prodavači na Havelském trhu, naopak mě překvapili kluci se sluchátky v uších a batůžkem přes rameno, když pohotově hledali v kapsách džín mince.
Několik lidiček mi zůstane v hlavě navždy. Mladá slečna, která místo nových náušnic nebo kabelky si kupuje 25 květinek, další slečna zastavuje s autem na křižovatce a podává okénkem stovku, bere si kytičku a s mávnutím odjíždí, prodavač Nového prostoru v metru s kytičkou v klopě. Na Karlově náměstí jsem potkala pána,který mě takzvaně dostal. Ošuntěle oblečený starý muž táhnoucí vozík s koštětem a lopatou na úklid chodníku, evidentně bezdomovec, špinavá kšiltovka a na ní jako odznak hrdosti žlutá kytička.
Daniela Tobrmanová, MHC Praha
Letos již po desáté
Pravidelně se zúčastňuji prodeje měsíčku lékařského pro Ligu proti rakovině. Letos již po desáté. Počasí této dobročinné sbírce zatím vždy přálo. Nepamatuji si, že bych někdy zmokla. K pomoci při sbírce mne přivedl život. Sama jsem se léčila na jednu z mnoha zákeřných nemocí, které slovo rakovina zahrnuje. Vím, jak jsou finanční prostředky potřebné nejen na výzkum, ale i pro prevenci a pro pomoc pacientům v léčbě. Úspěšnou sbírkou je možno pacientům zlepšit kvalitu života.
LPR má ve společnosti velmi dobré jméno, proto je svými malými příspěvky s květinovou sbírkou solidární spousta sympatizantů. Uvážím-li, že před lety byla Liga jednou z prvních organizací pořádající veřejně prospěšnou sbírku a že dnes je tolik dalších sbírek, je žlutý kvítek symbolem oslovujícím už pravidelné dárce. Někteří se stali jejich sběrateli. Hrdě nám oznamují, že mají všechny stužky, které se při každém ročníku sbírky obměňují.
Barevná stužka baví a lidem se to líbí. Tu a tam se někdo svěří, proč přispívá, prohodí pár milých slov. Nikdo nechce onemocnět a proto myslí na druhé. Kdo se s nemocí setkal zblízka, ví své.
Letošní sbírka proběhla podobně jako ty předchozí. Nebylo znát, že je ekonomická krize. S lidmi jsme si vyměnili nesčetně úsměvů a 450 kytiček jsme s kamarádkou rozdaly během dvou hodin, což se mi zatím nikdy nepodařilo. Příště si vezmeme více, abychom uspokojili další zájemce. Vždyť 30 % výtěžku z našich kasiček dostaneme od LPR i pro naše sdružení. Můžeme pro naše klientky uspořádat například jeden rekondiční pobyt navíc či zakoupit cvičebně rehabilitační pomůcky pro zlepšení pohybového aparátu do naší tělocvičny. Vybrané peníze pomohou také zafinancovat další proškolení našich laických psychoterapeutek psychologem, aby úroveň poskytovaných služeb byla co nejlepší.
Děkujeme všem, kdo sbírku připravili a hlavně dárcům za penízky. Jsou určitě všude dobře využity a pomáhají.
Olga Růžičková, Praha
Kytičky v průvanu
Tak jsem na 500 kytiček letos zbyla sama. Kamarádka náhle onemocněla a náhradu nebyl čas sehnat. Na autobus do Prahy jsem vystartovala už v pět. Lidičky, to byla nádhera! Netušila jsem, jak takhle brzy ráno dovedou ptáci štěbetat a koncertovat! Stála jsem pod našimi lipami na návsi jak přibitá, neschopná slova ani pohybu. Strnula jsem úžasem, a to je pocit, který v žádném supermarketu ani teatru nekoupíš. Probudil mě až vřískot brzd autobusu směr Praha. Věděla jsem, že ti ptáčci byli jen začátek báječného dne.
V Kobylisích na metru už stepovala v žlutém tričku jakási naše kolegyně, tak jsem popojela na stanici Holešovice. Tam bylo mrtvo. Tudíž následovala Vltavská. Opět poloprázdné refýže. Nešlo mi do hlavy, kdeže to ti Pražáci vězí a jak to, že tak dlouho spí! Jo, to náš venkov je už na cestách od božího rána! Ale protože trpělivost přináší růže, rozložila jsem na Vltavské stanoviště, nasoukala se do žlutého trička, přes levé rameno přehodila jednu pokladničku, přes pravé druhou a do rukou nabrala žlutou nádheru – měsíček lékařský.
Kytičky za chvíli létaly z mé náruče cestujícím samy do klop, protože jsem si vybrala tu nejprůvanovitější stanici všech stanic metra. Málem mi z větrného tornáda upadla hlava.
Byl to ale koncert! Mince a kytičky, ruce mi hrály jak na varhany raketovou rychlostí. Setkala jsem se s pěti sty páry empatických očí, navázala vteřinové přátelství s pěti sty vlídnými usměvavými neznámými. Pětsetkrát se píchla o špendlíček, avšak nálada byla převýborná, přesto, že proti loňsku jsem už letos nezaznamenala tolik darů přesahujících dvacet korun za kytičku. Holt světová krize oklestila i sponzorství a v peněženkách, i když na kvalitní dobré akce, už moc peněz obyčejným lidem nezbývá.
V půl deváté jsem měla prázdný batoh! Bylo a je mi fajn. Nechápu, že jsem průvan neodmarodila. Jsem na něj háklivá. Zřejmě pozitivní mysl posílila mou imunitu a ta nedovolila, aby mi zalehlo v uších. Byl i potlesk. Doma, od mých blízkých, kteří mě tak odměnili za včasný návrat domů bez ztráty jediné kytičky. Slyšíte? Tleskám přes tahle písmenka ještě dnes všem Mammahelpkách v žlutém tričku, všem prodejkyním měsíčku lékařského a děkuji, že mohu být v Mammahelpu součástí tak výborného kolektivu. Zkuste prodávat kytičky příští rok i vy!
Získáte víc, než rozdáte. Posílíte svou imunitu. Oblaží vás báječný pocit a souznění s kolemjdoucími. Je to dar s velkým D. Dar vzájemný.
Přeji všem hodně zdraví.
Hana Koutská
nahoru
