Předjarní vycházka zasněženým a sluncem rozzářeným klánovickým lesem
aneb jak získávat kondici, kterou některé z nás postrádaly v Malé Skále
V sobotu 11. února t. r. byla naplánována druhá letošní vycházka mammahelpek, tentokrát do klánovického lesa. Chmurné ráno, sníh, šedá oblaka a celá obloha a televizní předpověď počasí - to vše nám radilo zůstat raději v teple domova. A přesto v 10.30 hod. vystoupilo z autobusu na Rohožníku (Újezd nad Lesy) 12 odhodlaných turistek s úsměvem na tváři v čele s Hankou Jírovcovou. Já jsem byla třináctá. Trochu nešťastné číslo. Naštěstí jsem měla s sebou manžela (aby nás někdo nepřepadl) a tak nás bylo čtrnáct.
Vydaly jsme se na křižovatku do Vidrholce, asi 500 m vzdálenou (východisko cesty). Než jsme ušly tento krátký úsek, přestalo sněžit a když jsme se vydaly na další cestu po zelené značce, začalo svítit sluníčko. Čerstvě zasněžený les ozářený paprsky skoro jarního sluníčka, bezvětří a příjemná teplota s námi dělaly divy. Dobrá nálada panovala již při výstupu z autobusu, ale teprve teď jsme se všechny rozzářily spokojeností. Procházka v tichém újezdském lese byla opravdu příjemná.
Pod železničním nadjezdem jsme se dostaly na stranu klánovického lesoparku. Sluníčko stále svítilo, vytvořily se skupinky, které si měly stále o čem povídat a ani jsme pomalu nepostřehly, že nám narůstají kilometry - 5, 6 a nakonec po příchodu do příjemné klánovické hospůdky Olympia, kde jsme si v klidu vše spočítaly - i podle mapy - to bylo skoro 11 km.
Všechny jsme si už rády sedly a oběd přišel všem k chuti. Při něm se probralo to, na co nebyl čas cestou. A hlavně jsme se dohodly, že se nám to všem velice líbilo a že se určitě zúčastníme dalšího turistického výšlapu 11. března 2006 v Srbsku (Český kras). Už dnes se na něj těšíme a určitě tak brzy nezapomeneme, jak nám bylo fajn v Klánovicích.
Marie Duchečková, resp. Majka
