Výlet do Srbska
Je sobota 9 hodin ráno a na Smíchovském nádraží se začínají scházet ty, které neodradilo stále se měnící počasí. Některé kamarádky se Hance omluvily, ale přesto se nás nakonec sešlo sedmnáct těch nejstatečnějších.
Hanka přišla opět ve své krásné oranžové bundě, to abychom ji v terénu nepřehlédly a nemusela si kupovat reflexní nepěknou vestičku pro motoristy.
Když jsme vystoupily v Srbsku, počasí nám přálo – žádný déšt ani sníh a chvílemi se ukázalo i sluníčko. Berounka byla dost vysoká a po okraji plná tlustých rozlámaných ker. Prošly jsme kolem řeky a skal, na kterých cvičí horolezci a dokonce jsme tam dva viděly. Nálada byla jako vždy výborná, stále bylo o čem povídat – prostě milý babinec. V pohodě jsme došly do Svatého Jána, kde Hanka objednala v restauraci Obecná škola místa na oběd. Restaurace je velmi pěkná, všechna jídla byla výborná – hlavně svíčková a tak jsme poslaly pochvalu kuchaři.
Kostel byl bohužel zavřený a pramen poustevníka Ivana nefunkční – údajně pro nějaký bakteriální problém.
Zpáteční cestu do Srbska jsme trochu změnily a vracely se silnicí, která byla přeci jenom sušší než blátivé lesní cesty. Prostě zima nechce ještě ustoupit a příroda zatím spí. Vlak na Prahu jsme statečně dobíhaly a dokonce na nás chvilku čekal, možná se bavil, když viděl ten valící hlouček udýchaných spoluobčanek.
Výlet byl pěkný, v pohodě jsme ušly asi 10 km, ale terén byl trochu kluzký a mokrý a zatím nevhodný na nějaké rekordy.
A tak milé kamarádky nebojte se a příště se k nám připojte, je to příjemná změna.
Boženka Zámková a Věra Doležalová
nahoru
