Fantom v Modřanech
Ač byla sobota, v pražské modřanské škole to tentokráte hučelo jak v úle. A to doslova. Chodba v přízemí se proměnila ve výstaviště zdravovědy a zdravé výživy a zdravého životního stylu. Tudíž tam nemohly chybět ani mammahelpky. Olinka přehodila damaškový ubrus přes lavici a s pozorností sobě vlastní na něj vyložila našeho Fantoma.
Zatímco Olinka je zkušená edukátorka, pro mě to byla premiéra. Po chvíli ze mě ale spadl ostych, vždyť důvěrně hovořit "mezi námi děvčaty" je naše přirozené ženské umění. Nikdo se na nás pro ta na kolemjdoucí na stole nastražená růžová ňadra nemračil. Se zájmem po nich pokukovaly i děti i leckterý muž. Ano, na dálku vypadaly opravdu zdravě a nám se s Olinkou podařilo pozvat těsně k nim desítky žen nejrůznějšího věku, od slečen až po zralé ženy. Zasvětlily jsme je do prevence rakoviny prsů a ony si zvědavě zkoušely na modelu vyhledat bouličky, zatvrdlinky a defektní změny prsů. Některá je neobratně hnětla oběma rukama jak těsto na koláče, jiná je bojácně jen hladila. Tak hned od nás dostaly brožurku s domácím úkolem naučit se správnou techniku samovyšetření. Většinou to přivítaly a otázky nebraly konce.
Některé návštěvnice však naše vlídné pozvání ke stolečku s Fantomem vůbec nepřijaly. Úprkem, málem s rukama nad hlavou a s hrůzou v očích, zmizely za rohem. Tak snad příště, milé dámy! Na druhé straně se nám dost žen pochlubilo, že na mamograf chodí. A tak jsme jim nabídly letáčky Avon programu Ženy ženám s dvousetkorunovou slevou na vyšetření v meziobdobí zdravotní pojišťovnou hrazeného vyšetření. Žel, poslední termín k uplatnění slevy je už už za dveřmi. Zkrátka, zájem o Fantoma byl, decentně jsme poučily každou, která nám chtěla naslouchat a za praktické informace nám na oplátku skoro všechny upřímně děkovaly. A to nás s Olinkou moc a moc hřálo na duši. Nechaly jsme v Modřanech snad kousek dobře odvedené práce. Dost žen se nám totiž podařilo nasměrovat rovnou do akreditovaných screeningových center…
Příjemná sobotní dopolední směna mi pomalu končila. V Modřanech jsem ztratila nejen trému mluvit a mluvit, ale také, žel, hlas. Holt mě ty moje hlasivky, mršky jedny, občas takhle zrazují. Doma jsem na dotaz – Jak bylo? – ukázala jen palcem nahoru, že jako "oukej". Do pozdního večera jsem nepromluvila. Nemohla jsem. Zato úsměv na rtech a radost z tolika pozitivních setkání mám ještě doteď. A tak jsem si domů možná přinesla víc, než jsem v Modřanech rozdala. No, možná to bude i FIFTY FIFTY. Ne nadarmo se říká: Dej, a bude ti dáno, přej, a bude ti přáno. Ale tohle rčení už snad zná každá mammahelpka…
Zdraví vás všechny Hana Koutská
nahoru
