Zimní hlášení z Prahy
Je polovina února a zima nás letos pěkně štve. Alespoň nás, co v pražském centru pracujeme. Jednou je na nás velký mráz, jednou je moc stupňů nad nulou a jindy padá sníh s deštěm. Nic se nám nezavděčí. Je to asi tím, že s přibývajícím věkem se víc a víc těšíme na krásné jarní dny.
V centru je u nás poslední dobou stále rušno. Každý týden k nám najde cestu hned několik nových klientek. Je pravda, že si na zájem o naši pomoc i další služby nemůžeme vůbec stěžovat. Přes zimu nám pomalu tělocvična nestačí. Škoda jen, že úžasné nápady Štěpánky v artedílně nejsou zatím tak využívány, jak by si zasloužily. V kanceláři jsme se v lednu také zapotily, vyúčtování všech grantů a dotací loňského roku nás hodně zaměstnalo. Těch papírů, které jsme pak musely namnožit a rozeslat do úřadů ve všech městech, kde máme MH centra. K tomu ještě napsat několik nových projektů na letošní rok! Nedivte se proto, že jsme byly v lednu s Janou a Irenou pořád zavřené v kanceláři, neměly jsme jinak na nic čas a všude bylo pořád rozloženo plno papírů a šanonů…
Přednáška Doc. MUDr. Aleše Nejedlého z plastické chirurgie ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady přilákala hodně posluchaček. Téma rekonstrukce prsu po ablaci je pro řadu z nás atraktivní. Na přednášku přišly většinou ženy, které o tuto operaci mají vážný zájem a uvažují o ní. Pan docent měl přednášku velmi pěkně připravenou a doprovázenou mnoha diapozitivy. Popsal nám nejen všechny možné metody, jak lze postupovat, ale také vysvětlil možná rizika i výhody zákroků. A taky zdůraznil, že je třeba vždy konzultovat náš zájem nejdříve s ošetřujícím onkologem!
Na lednovém babinci jsme v klídku a pohodě probíraly uplynulé vánoce, plány a programy pražského centra na letošní rok, a hodně jsme si povídaly taky o rekondicích, které letos chystáme. Velký zájem je hned o první pobyt v Kostelci u Zlína, děvčata tam lákají hlavně lázeňské procedury, které nám tam nabízejí.
V únoru se prvních deset odvážných zúčastnilo předváděcí hodiny stepu s Renatou Brožovou. Bylo to příjemné, přes počáteční obavy, zda na to budeme mít ještě páru, je rozhodnuto: stepovat se naučíme! Sháníme desky na zem, kdo to chcete taky zkusit, neváhejte. Začínáme 12. března od 19.00 hodin, v naší tělocvičně!
Na závěr musím napsat o krásném zážitku na koncertě, který se konal v Lichtnštejnském paláci v sále Martinů. Vše začalo již před půl rokem, zavolala mi zástupkyně Hudebního festivalu „EUROART“ paní Tereza Krumplová, že při každém koncertě představují jednu neziskovou organizaci, a že si na 10. 2. vybrali na webových stránkách nás. Byla jsem moc potěšena, ale v té době jsme chystali naše benefiční divadelní předastavení a tahle nabídka jaksi zapadla… Před čtrnácti dny se zástupci festivalu ozvali znovu. Dokonce nám poslali i několik volných vstupenek pro naše členky (bohužel až den před koncertem). Všechny jsme je naštěstí využily, a nikdo z pozvaných opravdu nelitoval. V předsálí byl pro nás navíc připravený stolek, kde jsme prezentovaly náš Mamma HELP a nabízeli vyšité jehelníčky a záložky. Potěšilo nás, když hned první návštěvníci se rovnou zastavili u nás a do skleněné koule sami vhazovali peníze. Takový zájem o náš stánek jsme snad nikdy nezažili. O přestávce se vše opakovalo a tak jsme se s Martou opravdu u stolku nenudily.
Na koncertě vystoupilo kvarteto z Itálie Venezia Quartet a naši umělci Jan Pěruška (viola) a Petr Hejný (violoncello). Hráli skladby od Cherubiniho, Sollimy a J. Brahmse. Po představení při ochutnávce francouzského vína jsme měli možnost představit naše sdružení. Všichni opravdu pozorně poslouchali a bylo vidět, že je moje sdělení opravdu zajímá. Dokonce si pár lidí s námi osobně připilo. Máme z celé akce moc příjemný pocit – viděly jsme, že je dost lidí, kteří dokážou být vstřícní a citliví. Podařilo se nám vybrat během hodiny 2600,- Kč!
Musím se také ještě zmínit o naší vycházce do průhonického parku. V sobotu 31. ledna, kdy jiné mammahelpky plesaly v Besedě v Plzni, počasí na turistiku dvakrát příhodné nebylo. V noci napadlo několik centimetrů sněhu a ještě trochu popadávalo. Sešlo se nás přesto dost, skoro dvacítka. U parku nás překvapilo, že i v zimě vybírají vstupné. Paní v pokladně se nechala slyšet, že když jsou cesty ošetřené a schůdné vybírá se vstup a jinak, že by měli zavřeno. Vydaly jsme se po těch ošetřených cestách a během čtvrt hodiny jsme začaly jedna po druhé padat. Pod vrstvou čerstvého sněhu byla místy pěkná vrstva ledu. Mrzelo nás, že musíme hlavně koukat pod nohy a nemůžeme se kochat okolím. A taky jsme se začaly obávat, že budeme za chvíli pro některou volat sanitku – naštěstí jsme si nikdo nic nezlomily! Ani jsme neudělaly okruh, který jsme měly naplánovaný. Vyšly jsme radši na silnici a brzy narazily na krásnou útulnou hospůdku. Chutnalo nám všem, procházka byla taková opravdu symbolická, asi jen kolem 4 km. Pořád se rozhoduji, že na vedení parku napíšu, že cesty opravdu schůdné tedy určitě nebyly. Snad na příští procházce v únoru bude líp…
Těším se na vás v pražském centru.
Vaše Hanka Jírovcová
nahoru
