Příhoda z vlaku
Dojíždím vlakem do MH centra v Přerově a ráda pozoruji lidi. Často jsem nucena vlastně nejeden hlasitý hovor vyslechnout. Tak také jednou sedím celá rozmrzelá a promrzlá a přistoupila dvě děvčata a tiše se spolu bavily. Najednou se jedna z nich začala nahlas smát.
Byl to smích veselý, spontánní a tak brzy všichni kolem postupně ztichli a začali jej vnímat. Smála se hlasitě každou chvíli, naprosto nenuceně a bezstarostně. Při každé zastávce lidé vystupovali tím směrem kde dívka seděla, aby se na ni podívali. A protože se smála ještě i ve chvíli, kdy jsem vystupovala i já, taky jsem neodolala. Všimla si mne a povídá své kamarádce, nevíš proč se na mne všichni tak dívají?
Neudržela jsem se a povídám, asi máte radost ze života, že? Odpověděla, víte, já mám dneska šťastný den. Šla jsem domů a přemýšlela, jak jeden šťastný člověk dovede ovlivnit druhé. A že je svatá pravda, že za smích se nic neplatí, je zadarmo a může udělat radost spoustě ostatních. Jedna veselá dívka dnes zpříjemnila cestu mnoha lidem…
Jana Čaganová
nahoru
