14. Rady pro pacienty a jejich blízké
Doporučení pro partnery nemocných s rakovinou, aby mohli být svým nejbližším skutečně prospěšní.
- Pacientka či pacient prožívá po oznámení závažné diagnózy různé pocity a projevuje různé psychické reakce. Po období šoku se může objevit snaha popřít až zapomenout nepříznivou zprávu, později se může projevit agrese, silná deprese, tendence”smlouvat s osudem”, nepřiměřené naděje v zázračné postupy a teprve nakonec přijetí daného stavu a racionální spolupráce se zdravotníky.
- Tyto reakce se v různé míře projevují také u lidí, kterým na nemocném záleží, protože je závažná zpráva rovněž zasáhne. Nemusí být v časové shodě s prožitky pacienta (např. nemocný popírá své onemocnění a snaží se na ně zapomenout, zatím co partner se propadá do deprese).
- Chcete – li svým příbuzným a blízkým pomáhat, bude často nutné naučit se v nových a těžkých podmínkách pomoc poskytovat. Mnoho věcí bude totiž vycházet a dopadat jinak, než jste byli zvyklí dříve.
- Bude také nutné naučit se přijímat pomoc – pečující o vážně nemocné se sami ocitají také v těžkém stresu a bez doplňování citových rezerv se sami často dostávají do stavů psychického ohrožení.
- Seznamte se co nejdříve se zdravotním stavem partnera či partnerky. Nejlepší je, poskytne – li vám oběma úplnou informaci ošetřující lékař, pokud možno oběma současně. Tím se předchází zkreslení a nedorozumění.
- Není třeba, abyste znali podrobnosti o nádorových buňkách, a enzymech a dalších podrobnostech, je však nutné, abyste věděli, jak pomoci svým blízkým v konkrétních situacích.
- Neodmítejte diskusi s vašim blízkým, zvláště po sdělení diagnózy “rakovina”.
- Neutíkejte od tématu k vedlejším věcem, překročte “spiknutí mlčení” charakterizované obavou promluvit o čemkoliv, co se týká nemoci.
- Zmatek, šok nebo paniku, která vznikla při zjištění, že partner je nemocný, musíte zvládnout. Mluvte o svých pocitech, můžete vyjádřit společné obavy a současně ujistíte druhého, že budete s ním…
- Nebojte se místo slov třeba partnera obejmout, pohladit, pomilovat.
- Nepropadejte obavám, že nádorové onemocnění je infekční – rozhodně se od nemocného nemůžete nakazit.
- Nebojte se tělesného kontaktu s nemocným, místo slov je někdy větší pomocí držení za ruku, objetí, polibek, nebo třeba i společné mlčení.
- Povzbuzujte partnera v jakékoliv aktivitě, kterou je schopen vykonávat. Pocit takové schopnosti dodává pacientovi sílu, sebejistotu a chuť se s chorobou poprat.
- Humor nemusí být vždy šibeniční . Naučí – li se bez pocitu křivdy oba partneři na některé zásadní témata žertovat (např. při vypadávání vlasů a používání paruky), lze je přijmout i odlehčeně.
- Nezapomeňte, že nemocný partner má zábrany, stydí se, bojí se, že jeho sebevědomí je v kontaktu s vámi velmi nízké. Nemocný člověk je často přesvědčen, že okolí na něm chorobu pozná, a že se ho štítí.
- Nezapomeňte, že tělesný kontakt a tělesná blízkost je pro nemocné velmi potřebná (a to zdaleka ne jen v oblasti sexuální).
- Nezvládáte –li sami svoje pocity a nálady, neváhejte navštívit odborníka – psychoterapeuta ( psychologa, psychiatra, duchovního seznámeného s pastorační prací, poradce z pracoviště pro partnerské vztahy atd.).
- Ptejte se tam, jak jednat s partnerem, i jak pracovat sami se sebou.
- Při některých nepříjemných až odpuzujících skutečnostech (samovolný odchod moče nebo stolice, zvracení,atd.) ovládněte svou přirozenou nechuť přiblížit se, a místo kroku zpět, udělejte vstřícný krok vpřed.
- Nezapomeňte, že i po vyléčení zůstává ve vašem nemocném partnerovi strach, zda bude účinek léčby trvalý.
- Nebuďte netrpělivý a naučte se “obyčejnému” naslouchání.
- Nereagujte agresivně na případné výbuchy zloby, zlosti nebo nerudné nálady svého nemocného partnera, uvědomte si, že jde o “vztek na osud”, nikoliv na vás.
- Dejte naopak svou účast a porozumění.
- Nikdy, ani v těch nejhorších chvílích, neberte partnerovi víru v možnost uzdravení.
- Odklon od lékařské péče, např. k léčitelům, bylinkám apod. nekritizujte, ale dohlédněte, aby váš nemocný partner zároveň dodržoval všechna lékařská doporučení a chodil na pravidelné lékařské kontroly.
- Všimnete–li si, že se váš partner propadá do úzkostné a beznadějné nálady, a ztrácí o všechno kolem zájem, vyhledejte společně pomoc psychologa, psychiatra či psychoterapeuta.
- Dovolte si vzájemně vyjádřit i silné pocity lítosti nebo strachu – lépe se vám pak budou zvládat.
- Nepropadejte předčasné beznaději a uvědomte si, že sdělení, že váš blízký má rakovinu, ještě zdaleka neznamená, že již na rakovinu umírá. Mnoho nádorových onemocnění lze dnes úspěšně léčit.
Doc. PhDr. Marcela Bendová, Ph.D., FNB Porodnice, Obilní trh 11, Brno
MUDr. Radkin Honzák, Praha
Zdroj: Masarykův onkologický ústav