Při určení diagnózy zhoubného onemocnění prsu je nedílnou součástí diagnostických postupů klinické vyšetření dalšími odborníky – především chirurgem a onkologem.

Ti na základě zhodnocení nálezů stanoví další potřebná doplňující vyšetření a optimální postup léčby – tedy to, jaké budou použity jednotlivé léčebné metody a v jakém budou pořadí.

Pro úplnost je tedy nutno zmínit ještě takzvaná „stagingová“ vyšetření. Jsou to vyšetření sloužící k určení rozsahu onemocnění. Pomocí nich jsou zjištěny nebo vyloučeny  případné metastázy, ale také ověřeny změny, které s nádorem nesouvisí. Tato vyšetření vždy musí indikovat Váš ošetřující lékař, nejlépe specialista – onkolog.

Jedná se o celkové vyšetření pomocí běžných metod (rtg plic, UZ břicha, scintigrafie skeletu, laboratorní vyšetření krve), jen v případě nejasností  jsou prováděna další specializovaná vyšetření.

Rentgen srdce a plic (RTG)

Běžné rentgenové vyšetření, kterým jsou vyšetřeny plíce, srdce a orientačně i zobrazené kosti hrudníku.

Ultrazvuk břicha (sonografie, UZ)

Základní vyšetření dutiny břišní, zobrazí především játra, žlučník a ledviny.

Scintigrafie skeletu (kostí)

Jedná se o metodu snímání rozmístění (distribuce) radioaktivní látky v kostech po jejím podání do organismu. Speciální kamera snímá v určitém časovém odstupu od podání do žíly (cca 3-5 hodin) aktivitu radiofarmaka. Zvýšená aktivita může být příznakem poškození kosti nebo také přítomnosti metastáz. V takovém případě bývá vhodné ověření další metodou (RTG, CT).

Laboratorní vyšetření

Jedná se o vyšetření krve, které hodnotí celkový stav organismu (krevní  obraz, jaterní, ledvinové parametry aj.)

Nádorové markery jsou laboratorní parametry, které pomáhají určit rozsah nádoru. Největší význam mají v poléčebném sledování. Nedá se ale podle nich stanovit diagnóza karcinomu prsu, pokud by byly jedinou metodou vyšetření.

PET/CT vyšetření

Je to vysoce specializované vyšetření sloužící k zjištění rozsahu nádorového postižení.

Jedná se vlastně o kombinaci speciálního izotopového vyšetření a CT vyšetření. Díky tomu lze velmi přesně určit     místo postižení, které je neidentifikovatelné jinými diagnostickými metodami.

Vyšetření vždy indikuje lékař, není běžně prováděno u všech pacientů.