Rekondiční pobyt v Benecku
23. – 30. 5. 2009
Týden pohodových dní, veselých večerů a nejkrásnějších rán
Ranní rozcvičku v zelené trávě
zvládáme s Helenou přímo hravě.
Hned 1. den popadnem turistické hůlky,
zatáhnem břicho, stáhneme půlky.
Na rozhlednu Žalý
zdá se nám výlet malý
a tak odpoledne lesem po pěšince
přidáme kilometry, zmrzku či pivo „Na Rovince“.
2. den: Do rukou hůlky a batoh na záda,
čeká nás cíl: Labská přehrada.
Ty lepší turistky dojdou až k cíli,
slabší si posedí na kládě chvíli.
3. den: Dnes jdem provětrat své plíce –
pěkně lesem, směr na Vítkovice.
Odpoledne (místo kávy)
cvičením se zapotíme –
od Hely už dávno víme –
to abychom byly zdrávy.
Od Hanky, když nereptáme
sladké dobrůtky dostáváme.
4. den: V noci bouřka a pršelo na všecko,
tak ráno v přeháňce projdeme Benecko,
Když zase sluníčko pozlatí kopečky,
jdem pěkně po žluté – směr Horní Mísečky.
5. den: Po ranní rozcvičce a dobré snídani
bus s námi do Špindlu vesele uhání.
Předpověď počasí rychle se plní,
v údolí Bílého Labe čerti se žení.
Jedině plzeňská Marcela
nechtě se v Labi koupala.
Nutno brát ale v potaz,
že je zde koupání zákaz!
6. den: Od rána prší, leje a padá sníh,
do Jilemnice můžem jet možná i na saních.
Tak každá (podle vlastního zvážení)
dělá to, co nejlépe umí.
Ty co jsou otrlé a nebojí se deště
poslední procházku dají si ještě.
Douška: A jak se tu vařilo?
Jídlo bylo až moc prima,
v příloze vždy zelenina.
Bohatá snídaně, bezmasý oběd,
večeří zasytil by se i medvěd.
Pro mlsné pusinky
byly i mňaminky.
My jsme z Česka Mammahelpky,
po ruce vždy máme hůlky,
po cestách i pěšinách půjdem vždycky rády,
hezky pěkně kupředu a k nemoci zády!
Marta Zvonařová
Jak vidíte, na rekondičních pobytech si to každý skvěle užívá a dlouho na ten týden vzpomíná. Hlavně to společenství ocení všechny, které jsou krátce po ukončení léčby, a najednou mají pocit, že zůstaly na všechno samy, že je všichni opustili. A to je ta pravá chvíle, kdy jim mohou ty zkušenější pomoci vrátit se zpátky do normálního života. Vím, jak nesnadno se každá z vás rozhoduje, zda ten kufr poprvé sbalí a vydá se do neznáma, s cizími lidmi k tomu… I to rozhodnutí je jedním z krůčků kupředu, k nemoci zády – jak zní ten refrén nahoře!
