Rekondiční pobyt v Kostelci
Přelom dubna a května jsme začaly velmi příjemným rekondičním pobytem v lázních Kostelec u Zlína. Počasí vyšlo krásně slunečné, teplota v bazénu byla kolem 30 °C, o naše žaludky bylo také skvěle postaráno, každodenní procedury příjemné, všude kolem spousta zeleně a rozkvetlých stromů….. a že nás nikdo nepolíbil pod rozkvetlou třešní nám vůbec nevadilo! Při návštěvě Zlína jsme menší bouřku přečkaly v obuvnickém muzeu a já se také mohla pochlubit mým centrem. I když jsou prostory zlínského MH centra menší, tak jsme se tam vešly a daly si alespoň malé občerstvení. Byl to moc pěkný týden a vždy když jedu po hlavní cestě, se jedním očkem mrknu tam do kopečku na "náš" hotýlek a na všechny z Vás zavzpomínám. A věřte, že tudy jezdím hodně často!
Katka Vondráčková, koordinátora MHC Zlín
Jaké to bylo v Kostelci u Zlína
Hned musím říct, že moc hezké. Domů se sice těšíme vždycky, ale tady bychom jistě ještě týden vydržely, i když dvě největší lákadla kraje byla již zběžně poznána. Mám na mysli ZOO Lešnou a Zlín.
Ubytování bylo skvělé. Zrenovovaný hotel zářící čistotou, velké pěkné pokoje s televizí a koupelnou, krásný výhled z okna na bazén s ohřívanou vodou, malý bazén pro děti a brouzdaliště, na hřiště minigolfu i na svažité golfové hřiště. Z okna jsme sledovaly lesnaté stráně zářící různými odstíny svěží jarní zeleně, vzrostlé smíšené lesy, mlází i loňské paseky. Vzdálený byl ruch silnice a ani v hotelu nic nerušilo naše klidné odpočívání v noci i během dne.
Rovněž má spolubydlící byla výborná, ve všem jsme si vyhověly a na druhou stranu jsme se nijak neomezovaly a tak to má být. Měly jsme i vzájemné pochopení pro své bolístky a nepříjemnosti, vyplývající z našeho stavu, ale nijak nám to nekazilo náladu. Podobná situace byla jistě i mezi ostatními dvojicemi. Snad maličkou vadou na kráse bylo to, že lázně, kde jedenkrát denně probíhaly procedury, byly vzdáleny asi deset minut chůze – tam s kopce a zpět do kopce, ale byla to malá dopolední procházka. Budova lázní je sice stará, ale personál byl milý a vstřícný, stejně jako obsluha v hotelu.
A velké ocenění patří těm, kdo tuto lokalitu vybraly, Janě a Katce. Obě měly navíc pochopení pro naše neduhy, a tak se postaraly o dopravu z a na nádraží do Otrokovic, do ZOO Lešná i do divadla do Zlína a s dalšími cestami vypomohli i Katčin manžel Karel a naše kolegyně Daniela.
Novinkou pobytu a překvapením bylo divadelního představení Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka na zlínské Malé scéně, kde jsme se s chutí zasmály, zvláště, když do představení byla zničehonic zapojena také naše kolegyně Blanka, která, myslím si, i zkušeného herce pěkně ohromila svými vtipnými replikami, sedíc spokojeně v zubařském křesle.
ZOO Lešná na mne udělala hluboký dojem. Jednak chová zvířata, která se jinde nenajdou, a hlavně na nás zapůsobila svým klidem, širokými výběhy pro zvířata i voliérami pro ptáky, překrásnými starými vzrostlými stromy, všeobecnou upraveností a čistotou a pohádkovým zámkem Lešná, který je dnes součástí jejího areálu, a v jehož suterénu jsme se seznámily s ohromnými plazy.
Dalším vrcholem našeho pobytu byl výlet do Zlína. Nezapomenutelný je pro nás, neznalé Zlínska, Baťův mrakodrap s pojízdnou kanceláří šéfa podniku ve výtahu o rozměrech 6 x 6 m s úplným kancelářským i hygienickým vybavením. Na střeše mrakodrapu v šestnáctém poschodí, kde se nacházejí dvě zahrádky se skalničkami, jsme užily vyhlídky a některé z nás zlákala cukrárna se svými pochoutkami. Zčásti krytá střecha mrakodrapu poskytuje rozhled na všechny strany. Nejzajímavější je Baťova čtvrť pro zaměstnance, v níž se červené domky z neomítnutých cihel utápějí v syté zeleni zahrádek a celá prvorepubliková výstavba svědčí o Baťově vztahu k funkcionalistické industriální architektuře.
Naše večery v hotelu byly zpestřeny přednáškami Jany Drexlerové o léčebných metodách při lymfedému, z nichž nevhodnost některých neznaly ani sestřičky v lázních, pěkná byla přednáška o léčivém konopí a mnohé jiné.
Nezapomenutelný byl i večer ozářený srpkem měsíce, kdy jsme se sešly u táboráku, opékaly vuřty, vyprávěly a zpívaly a dávaly si vzájemně indiánská jména.
Poslední večer jsme se loučily, od Jany dostávaly drobné dárky, byla uspořádána tombola se vzájemnými dárečky a hlavně jsme všechny děkovaly Janě jen maličkým čtyřverším.
Děkujem Ti, Jano, znovu
za Tvé styky s Petrem svatým
za vybranou lokalitu,
za bazén se slunkem zlatým.
Na tento pobyt budeme jistě všechny rády a dlouho vzpomínat a přát všem přítelkyním, aby ho i ony mohly poznat.
Olga Procházková
