Rekondiční pobyt v Novohradských horách
Prezentace ke stažení o rekondičním pobytu
Jak nám bylo v Horní Stropnici
Poslední týden v červnu jsem se vypravila konečně na svůj první rekondiční pobyt s naším MAMMALPEM. Jsem po operaci sice už sedmý rok, ale rekondici jsem si dosud nedopřála. Letos mě to konečně vyšlo a mohu říci, že jsem udělala dobře, když jsem se vydala společně s dalšími 24 děvčaty do Horní Stropnice. Myslím, že organizátorky měly skutečně ,,šťastnou ruku“ při výběru místa, kde jsme strávily překrásný týden. Přálo nám nejen počasí, měly jsme i dobré zázemí v penzionu ,,BOBR“ a hlavně se nás sešla dobrá parta. To říkám zcela bez nadsázky a objektivně. My, které jsme byly nové, jsme se mezi ty ostatní, zkušené frekventantky rychle zařadily a vzájemně spřátelily a odjely jsme s dobrým pocitem, že jsme našly spřízněné duše.
Určitě každou z nás oslovila zejména nedotčená krajina Novohradských hor, kde jsme svorně našlapaly několik desítek kilometrů, aniž bychom potkaly nějaké auto nebo človíčka. Kdo se nedíval při výletech jen po krajině, ale zvedl oči k nebi, mohl vidět plachtící čápy, přelétající volavky, stále štěbetající hejna vlaštovek a špačků, vzácně bylo možno spatřit i velké dravce, jak se nechávají unášet do výšek proudy teplého vzduchu. Nikdy předtím jsme neměla představu, jak výborně chutnají třešně ptáčnice, natrhané přímo u silnice, kterou jsme šly třeba na tvrz Cukštejn nebo ze Žumberka do Horní Stropnice.Tedy jistě tušíte, že jsme na rekondici nezahálely! Ranní rozcvičku si nikdo nedovolil sabotovat, a ani by to nešlo, vždyť nadechnout se ráno před snídaní zdravého vzduchu na zahrádce za penzionem, kde nás za ohradou vítala domácí zvířata – kočky, ovce, slepice, perličky – to si nikdo nenechal ujít. Pod vedením naší zkušené cvičitelky Helenky Dvořákové se nám nejen rozproudila lymfa, ale nabraly jsme síly a dobrou náladu a šly jsme si dát snídani, kterou nám naše vedoucí a ,,kuchařky“ Hanka Jírovcová a Jana Zrnečková s dalšími pomocnicemi každé ráno pečlivě připravily. Kdo měl po snídani čas před dalším programem, mohl si ještě zaběhnout do prodejny Jednoty, obchod byl přímo proti našemu penzionu a byl výborně zásoben. A potom vzhůru, buď na výlet do okolí Horní Stropnice nebo autobusem do Českého Krumlova, Zlaté Koruny, Nových Hradů.
Nechci podrobně popisovat program, spíše chci touto cestou vyjádřit své poděkování všem, které jsem na této rekondici potkala, že mě přijaly mezi sebe takovou, jaká jsem, za atmosféru, kterou nám novým vytvořily, třeba jen tím, že jsme se mohly trochu svěřit se svými problémy, zasmát se, zazpívat si nebo si říci jen pár hezkých slov. Menší nedorozumění byla rychle zapomenuta a dobrá nálada nás neopouštěla. A bylo stále co překonávat! Jednou to byl déšť a blesky, podruhé velké horko, potřetí delší trasa než jsme si původně naplánovaly, bolení hlavy, nohou a pod. O nemocech se ale na rekondici vůbec nehovořilo. Byly jsme tam proto, abychom si duševně odpočinuly, poznaly nové tváře a upevnily si svoji víru v to, že život nám přinese ještě hodně pozitivního, když sami v sobě najdeme sílu. A k tomu u mne tento pobyt jistě přispěl.
Tak to mi tato rekondice dala a určitě si příští rok nějakou opětovně naplánuji a vyzývám ty, které dosud váhají, aby také jely!
Pozdravuji touto cestou své nové kamarádky Alenku z Otrokovic, Zdeňku z Nymburka, Helenku a Evu z Prahy, a též Evu Mlčochovou, která mě velmi inspirovala svým přístupem k životu. Budu ráda vzpomínat na všechny, se kterými jsem trávila tento krásný týden. Přeji našim organizátorkám z vedení Mammahelpu, aby i příští rok měly tak dobrý tip pro rekondiční pobyt, jakým byla Horní Stropnice a hodně sil a trpělivosti, kterou tato činnost od nich neustále vyžaduje.
S pozdravem "Úsměv lidem, klid ptačím hnízdům"
Lída Moschnerová
















































































































































