Rekondiční pobyt v Peci pod Sněžkou v Krkonoších
Jaké to bylo v Peci, kde nebylo jako v peci
Na rekondici do Krkonoš jsem se moc těšila, ostatně jako se těším vždycky vždycky. Dlouho už jsem nikde nebyla a po náročném jaru jsem si jela odpočinout a nabrat novou sílu. Odjížděla jsem totiž s vědomím, že po návratu budu doma sušit seno. A správně jsem předpokládala, že se sejdu i s děvčaty, které vídám právě jen na rekondici. Předpověď počasí byla slibná a tak jsem sbalila kufr plný triček a kraťasů a jelo se.
Cesta byla příjemná a nálada úžasná, sluníčko svítilo a srdíčko plesalo.
Chata Kladenka je vysoko nad Pecí - nádherný výhled na všechny protilehlé stráně poseté chalupami. A po dobu pobytu byla téměř jenom naše. Malá skupina Němců nám naprosto nevadila.
Prostředí chaty bylo už na první pohled velmi útulné, příjemné, stejně tak jako byla příjemná a vstřícná péče manželů Pruklových, s nimiž jsme se poznali už na jejich předchozím působišti v Malé Skále.
Hned po ubytování jsme vystavily své tváře sluníčku na terase chaty a v plné kráse jsme uviděly - poprvé a naposledy za celý týden - Sněžku.
Po prvním rozkoukání v okolí jsem měla pocit, jako bychom se vrátily o zlomek času zpět. V Krkonoších bylo jaro teprve na počátku své vlády. Kvetly petrklíče, a byly jich plné louky, sasanky, a listy na stromech byly teprve v rozpuku.
Předpověď počasí se nenaplnila, celý týden pršelo a pršelo. Ale ani nám, ani těm petrklíčům to opravdu nevadilo. Podnikaly jsme výšlapy i v dešti a nálada a nadšení bylo úžasné. Nakonec jsme některé z nás na dně kufrů vyštrachaly i pláštěnky a ostatním je Hanka přivezla při prvním nákupu z Pece. A bylo po starostech, nad deštěm jsme zvítězily na celé čáře.
Každé ráno jsme rozhýbaly tělo jemnou masáží lymfy a v odpoledních hodinách pak v úžasném bazénu pod vedením Helenky. Hry v bazénu neměly chybu! Voda i perfektně uvolnila a ošetřila naše namožené svaly po výstupech na „nejvyšší vrcholky Krkonoš“. Chi, chi, chi.
Po večerech jsme posedávaly u baru a probraly úplně všechno. Tak tohle dovedou jen ženský. Ale trochu jsme při tom pracovaly i rukama - Hanka s sebou dovezla i malou artedílnu.
Koncem týdne se přijela podívat i Jana a přivezla s sebou velmi vzácnou a milou návštěvu - paní Kristu, Češku žijící dlouhá léta v Americe, která ... klobouk dolů před její kondicí a vitalitou vzhledem k jejímu věku. Vyšla si s námi na náš poslední vrcholový výstup a spolu s námi jej hravě zvládla.
Hlavní fotografka zájezdu Iva udělala o posledním odpoledni fotografie mamahelpek ve slušivých a jedinečných kloboucích (jeden nám věnovala i Věra Pruklová) a byl tu rozlučkový večer. Týden utekl jako voda, a té bylo tentokrát skutečně víc než dost, a jelo se domů. Opět s velmi dobrou náladou, obohacené o nové zážitky i kamarádky, které byly na rekondici úplně poprvé. Pevně věřím, že také pro ně nebyla poslední. Že se mezi námi zhluboka nadechly, zvedly hlavu a vykročily pravou nohou. Držím jim všechny palečky a přeji hodně síly a štěstí.
Na cestě do reality všedních dnů nás – jak jinak - doprovázelo sluníčko! Ať vám všem svítí a hřeje každý všední i sváteční den. Těším se na vás na všechny - zase někdy a zase někde. Nejraději na rekondici!
Hana Poláková
