Rekondiční pobyt Radějov u Strážnice
Všechno zlé je pro něco dobré?
Takový nesmysl! Toto přísloví jsem nenáviděla vždycky, když se mě s ním někdo snažil utěšit. Bylo to ve chvílích, kdy jsem bolestně prožívala svou ztrátu nebo neštěstí a neviděla jsem, co dobrého by mi měla přinést třeba nemoc. Ani jsem o ní nedokázala mluvit a raději jsem se vyhýbala ostatním lidem. Nechtěla jsem snášet jejich zvědavý soucit, za kterým jsem cítila tichou (a pochopitelnou) radost, že jim se to nestalo.
Nebo jejich odpor, kdy se podvědomě odtahují, jako bych byla infekční. Případně rozpaky někoho, kdo neví, jak povzbudit a tak tu strašnou nemoc bagatelizuje málem na úroveň rýmy. Nepatřím ale k těm, co fňukají. Zvládla jsem léčbu za podpory svých nejbližších statečně. Ještě nějakou dobu mi trvalo, než jsem si zvykla na novou situaci natolik, že mi začala chybět „smečka“ – jak říká moje přítelkyně společnosti spřízněných duší. Tehdy jsem se konečně odhodlala navštívit Mamma HELP, o kterém jsem věděla z nástěnky v nemocnici. Tam přece musím najít lidi, se kterými se dá volně promluvit.
Jsme všechny na jedné lodi. Nemusím se bát, že přivedu do trapných rozpaků někoho, s kým hovořím, když se zmíním o svojí nemoci. Jaká úleva! Přesvědčil mě o tom hlavně můj první rekondiční pobyt, na který jsem odjížděla s pochopitelnými obavami. Jak se ke mně budou chovat? Nikoho tam neznám, budu mít parťačku na výlety? Skutečnost předčila očekávání. Čekaly mě samé prima holky, úžasná atmosféra a velká podpora organizátorek z centra. Poznala jsem skvělá děvčata všeho věku, se kterými si tykáme tak samozřejmě, jako bychom se znaly odmala. Nikdo si na nic nehraje a každá je ochotná vyslechnout příběh jiné. Ale hlavně si všechny vážíme života a nestydíme se ho žít. Všichni mají na světě jen jednu šanci, my si to ale plně uvědomujeme. Dnes už vím, že je přísloví pravdivé. Jen se na to dobré musí zřejmě trochu počkat a také se musí umět hledat.
P. S.: Na závěrečném večírku se rozdávaly dárky. Já jsem dostala moc krásný přívěsek na krk ze dvou druhů dřeva. Okrouhlým tvarem připomíná právě ten prs, který mi změnil život. Věřím, že k lepšímu.
Drahomíra Pavlíková
Byly jsme rády v Radějově
Radějov – už sám název rekreačního místa vyvolává nejrůznější, ale vždy hezké představy.
Radějov – rády jsme se tam podívaly, stejně jako na všechna místa, která nám s láskou vybírají Hanka Jírovcová a Jana Drexlerová.
Radějov – místo se svěžími smíšenými lesy, velmi pěkným hotelem stejného jména, teplou přehradní nádrží a pestrým okolím.
A jistě by se dalo najít mnoho dalších nej – kde by slova mít rád nebo radost dominovala. Ale dost úvah a budu konkrétní.
Ubytování velmi dobré, personál milý a vstřícný, obědy i večeře pololetní, snídaně bohaté – švédské stoly, pro méně zdatné účastnice velké pochopení od vedení, vybrané pestré výlety do okolí pěšky, dále autobusem i lodí, vše přesné, vlaky bez zpoždění.
Krajina v okolí Strážnice v podhůří Bílých Karpat je milá, silnice byly lemovány alejemi dozrávajících třešní, louky plné zajímavých květin včetně planých orchidejí, vesničky upravené, všude plno rozkvetlých růží, na jihu vinice a rozložité staré stromy oskeruší.
Navštívily jsme Státní zámek Bučovice, nádhernou renesanční stavbu, která potěšila milovnice historie. Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy nás seznámilo s lidovým stavitelstvím a vinařstvím. Nová loď na Baťově kanálu nás svezla ze Strážnice přes jedno zdymadlo do Petrova a zpět do Strážnice. Průvodce, který jel vedle kapitána s námi, nás neúnavě informoval o rostlinách a živočiších žijícími ve vodě a u vody a doplňoval to veselými historkami a anekdotami. Vrátily jsme se i do dětských let na Salaši Travičná v Bílých Karpatech, kde jsme obdivovaly různé pohádkové bytosti, zábavy pro děti i živá domácí zvířata.
Závěrečný večírek všechny potěšil drobnými dárky a pohoštěním. Byly jsme velmi spokojené a těšíme se na další krásné dny ve společnosti uzdravených děvčat a Hanky, Jany nebo jiné obětavé vedoucí.
Olga Procházková
Rekondice – čas na odpočinek, turistiku i psychickou úlevu
Už od ledna většina z nás s napětím očekává, jaké budou letos rekondiční pobyty. Jakmile se místa a termíny objeví v bulletinu, listy s přihláškami se začnou plnit. A jako každý rok i letos bylo z čeho vybírat. Trochu jsem váhala nad tím, zda jet do Radějova u Strážnice, dokud jsem se nepodívala na mapu. Je to místo ukryté v lesích na svazích Bílých Karpat, nedaleko od rekreační přehrady Lučina a přímo na hranici chráněné krajinné oblasti. Hned kousek nad naším hotelem začínala přírodní rezervace Čertoryje, nádherné kvetoucí louky s osamělými stromy a spoustou chráněných rostlin. Všechny rekondiční pobyty nabízí kvalitní ubytování a dobrou stravu, počasí je ale na Svatém Petrovi. Tady nám ale přálo všechno, ubytování i jídlo byly perfektní a čekal nás teplý a převážně slunečný týden. Pršelo vesměs jen v noci. A tak jsme si užívaly cvičení, procházek, výletů, večerního posezení a došlo i na návštěvu vinného sklípku. Ale rekondice nejsou jen o těle, ale i o duši. V Mamma HELPu jsme dost různorodá parta, ale ta naše nemoc nás zvláštním způsobem spojuje a je pro nás snazší vyzpovídat se ze svých problémů, otevřít své třinácté komnaty v této společnosti než někde jinde. Rekondice, kde jsme spolu po delší dobu a nalézáme tu spřízněné duše, k tomu přímo vybízejí. Za všechny, které si letošní rekondici užily, Růžena MetličkováFotogalerie
