Rekondiční pobyt v Nové Huti na Šumavě
Krásný zážitek na krásné Šumavě
Vše bylo nové. Nová, dříve neužívaná ubytovna Klostermannův penzion v Nové Huti, já, novicka v oblasti této nemoci, nové přítelkyně a nové vztahy s děvčaty, která hýřila optimismem a sportovním nadšením. Nová byla pro mne i tolerance milé vedoucí tohoto rekondičního pobytu Hanky Jírovcové a energické vystupování Helenky Dvořákové, naší cvičitelky a fundované terapeutky, která však byla plná pochopení pro naše pestré potíže.
A co bylo staré? Já, nejstarší účastnice tohoto ozdravného pobytu, krásné šumavské hvozdy, zelené louky pokropené bílými skvrnkami pasoucích se ovcí nebo černými, hnědými či strakatými kravičkami s nádhernýma důvěřivýma očima. Šumavské stráně protkané cyklistickými stezkami nám umožňovaly celkem pohodlně chodit po lukách, lesích ba i močálech a bažinách, a některých i méně známých městečkách a vískách. To vše pro mne bylo nové i mile staré, vísky s dřevěnými chalupami, vyřezávanými štíty, zajímavé ukazatele směru v kontrastu s krásnými hotely, bohatými prodejnami ve městech, s charakteristickým místním zbožím i nejrůznějšími cetkami…
Potud to byla trocha úvah a neumělé poezie opěvující pohodu tohoto koutu naší překrásné země. A teď bych se s vámi ráda podělila o to, jaké to bylo na mém prvním rekondičním pobytu.
Bylo nás pětadvacet, většinou ze Středočeského kraje a Plzeňačky. Každý den začínal účinnou a pestrou rozcvičkou na orosené zahradě u penzionu. Během týdne jsme se učily a naučily, jak vzdorovat našim potížím a udržovat si dobrou fyzičku. S denním programem nás kromě Hanky seznamovala i vývěska.
Popíšu vám naše vycházky. I když nás první den, neděle, hned ráno uvítal temnou oblohou, poryvy větru a hustými provazci chladného deště, vyrazily jsme přesto na Borová Lada. Některé došly jen k Studenému potoku (byl opravdu studený), zdatné pokračovaly. Pro všechny ale po návratu nastalo velké prádlo, mytí a sušení bot. V pondělí jsme se vydaly do okolí Nových Hutí. Hned u lesa nás uvítala cedulka Chráněná krajinná oblast Šumava. V lese bublal jen malý potůček, leč vzápětí se rozlil v bažinku a poskytl nám první bahenní lázeň.
Kvilda nás měla uvítat v úterý. Zdatné, vtipně nazývané „běhny“ šly pěšky, a unavené životem, potrefené názvem „coury“ se vezly autobusem. Městečko Kvilda nám poskytlo možnost nákupů a získání různých propagačních materiálů v Informačním centru. Středa se vyznamenala krásným počasím, vysokým modrým nebem, teplým sluncem a bezvětřím. Šlo se na Churáňov. Zastávka u Kobyly nabídla nádherné vyhlídky na šumavské stráně a bohaté borůvkové osvěžení. Rozhled z Churáňova byl kouzelný.
Do Svinných Lad a k Chalupské slati jsme vyjely ve čtvrtek autobusem. Od osamělé budovy Infocentra jsme pokačovaly po nových chodníčcích (hatích) přes rašeliniště, až jsme dorazily k malebnému Chalupskému jezírku s ostrůvkem a množstvím divokých kachen. Odtud nás lesní cyklotrasa zavedla k našemu dočasnému domovu. V pátek už jsme byly všechny náležitě unavené, ale také osvěžené čistým horským vzduchem, příjemným prostředím a milými vztahy. A večer nastalo loučení, s improvizovaným programem a drobnými anonymními dárky na památku.
Naše večery v penzionu, o kterých jsem se zatím nezmínila, také rozhodně nebyly fádní. První byl seznamovací, další vyplněný hrami kolektivními i individuálními, navštívily nás také dívky, které umí asijské bojové a meditační cvičení či-kung, a jindy zase přijely břišní tanečnice, které nám kromě břišních předvedly i španělské a africké tance. Poslední večer byl sice mírně poznamenán smutkem z loučení, ale výměnou dárků a vyprávěním anekdot šlo náladu spravit. Nakonec jsme si s básníkem řekly, že to bylo překrásné a i náš šátek zavlál na rozloučenou s pocitem, že se opět rády a ve zdraví shledáme.
Vaše Olina Procházková
