Moje Růžová jízda
Od ledna jsem rozšířila základnu v brněnském Mamma HELP centru. Poznávám práci, nové terapeutky a začínám s Janou Kyjovskou ze Slavkova s edukačními přednáškami prevence proti rakovině prsu.
Jednou večer volá Jana zda pojedu s Avonem Růžovou jízdu. Po menším váhání souhlasím.
Takže 24.4. před půl desátou ráno čekám Janu Kyjovskou na Moravském náměstí a jdeme se hlásit do růžového autobusu Avon jako další část posádky č.7. Že by opravdu šťastné číslo? Dáváme do práce. Přicházejí první zájemkyně, vyplňují dlouhé dotazníky a začínáme s Janou povídat o prevenci, samovyšetření, naší organizaci a také o poukázkách Avonu v hodnotě 200.-Kč, Nestačím sledovat čas, na jídlo a pití ani pomyšlení. Vzpamatovávám se až v jednu hodinu, kdy je minutka na společné foto a znovu začíná kolotoč dotazníků a povídání. Ale děláme to s radostí.
V úterý přijíždíme do Slavkova. Přichází zástupci z oblastního deníku a zůstávají celý den s námi. Chodí ženy, ale i muži, za to dostávají od nás pochvalu. Ondra s kočárkem jedné maminky krouží okolo autobusu, která také poslouchá naši přednášku, ale potomek se ozývá hodně hlasitě.
Často vysvětluji, že nejsem ze zdravotnictví, ale žena, která tuto hroznou nemoc také prodělala. Slavkov je nejmenší město, které autobus navštíví, ale vyplněných dotazníků máme hodně.
Ve středu ráno čekám na smluveném místě. Nasedáme do autobusu a vyrážíme do Kyjova. V Kyjově máme prima místo před radnicí, lavičky v blízkém okolí, kde se dá s dotazníky sednout. Přichází Věrka Grufíková s Majkou Janouškovou, dostávám kytici nádherných bílých šeříků. Ještě není deset, ale autobus je plný. Zase začínáme, ženy hodně doprovází muži, což nás těší. V jednu přicházejí paní doktorky z „mammárního“ centra kyjovské nemocnice a odpovídají na odborné dotazy. Krabice chlebíčků od Věrky vyráží dech Ondrovi i Jitce s Danou. Já ale vím, že děvčata Klubu C z Kyjova jsou úžasná. A stále je plno. Po páté hodině odjíždíme a shodujeme se na tom, že dvě věty a fotka autobusu Avon v místních novinách den předtím,udělala své.
Je čtvrtek a jsme v Břeclavi. Stanoviště máme před Kulturním domem. Vypadá to dobře. Okolo jezdí auto a hlásá, že se v kulturáku je velký výprodej zboží. Těšíme se na davy, ale výprodej táhne víc. Mobilizujeme síly a začíná se dařit přesvědčit ženy, ať si také poslechnou něco o prevenci. Ondra zařizuje rozhlas, noviny, jídlo a další nutné věci. Je to zkrátka výborný produkční. Děvčata pomáhají s dotazníky, hlídají kočárky i čtyřnohé miláčky.
V pátek brzy ráno odjíždíme směrem na Znojmo. Hodnotíme včerejší den a najednou slyšíme z rádia jak byl včera v Břeclavi Růžový autobus Avon s prevencí proti rakovině prsu. Celé to vyslechneme v tichosti, aby nám nic neuniklo a pak tleskáme a křičíme hurá. Stanoviště máme u plochy s trávníkem a fontánou. Už na nás čekají zájemkyně. A zase začíná kolotoč. Dotazníky, prevence, samovyšetření, pacientské organizace, poukázky. Ondra oznamuje, že se dostaví studentky jedné střední školy. Do autobusu se nevejdou, tak přenášíme stolek i s modelem na trávník k fontáně a začínáme. Přichází další skupina studentek. Vítám další ženy na přednášku. Odpoledne utíká rychle, stačím jít na zmrzlinu a vysvětlit slečně u pultíku základy samovyšetření. Je pět hodin a odjíždíme. Ach Znojmo, Znojmo vidím Tě dvojmo. Tak to byl týden. Děvčata usínají únavou a my ostatní hodnotíme. Snad tato akce měla smysl a ženy dají více na prevenci a nebudou se bát.
Děkuji Janě, Ondrovi, Jitce a Daně a taky Františkovi za bezpečnou jízdu jižní Moravou. Jsem unavená, bylo to náročné, ale bezvadné.
Zdraví Majka z Brna
P.S. Jela bych zase, stálo to zato.
