Čepička, aneb I tohle je Mamma HELP
Po několika dlouhých a náročných chemoterapiích mi už nenarostly vlasy takové, jako jsem měla dřív, ani takové, se kterými bych byla spokojena. A tak, plně v duchu našeho letošního „kloboukového motta“, u mne došlo k renesanci kloboukové módy. V zimě jsem nosila klobouk, aby mě nejen zahřál, ale i zakryl, co příroda, vlastně chemoterapie pokazila. I loni v létě jsem již měla krásný letní širák. Jsem nadšená! (Dokonce i mí blízcí mi tento trend schvalují.) Avšak, co na hlavu na jaře, či na podzim, kdy se letní klobouk nehodí a zimní zase moc hřeje. „Potřebovala bych něco malého, jen tak na šešulku, aby mi to zakrylo tu plešku.“
Tak tento můj častý povzdech jednou zaslechla kamarádka mammahelpka a okamžitě se nabídla: „Já ti uháčkuju takovou čepičku, háčkuju ráda!“ Úplně mi svým návrhem vyrazila dech. Já sama ruční práce neovládám a ani nemám nikoho v okolí, kdo by mi mohl plnit sny tohoto druhu. Rozzářená štěstím jsem její nabídku mileráda přijala s tím, že výběr barev nechám na ní, jen by to neměla být černá. (Tu já nemám moc ráda.) Domluvily jsme se, že se mi ozve, až to bude hotovo...
Uplynuly tři dny a já měla na mobilu zprávu, že čepička je hotova. (EXPRES!) Po několika dnech přijela Zdenička z Plzně do Prahy a osobně mi předala ne jednu čepičku, ale hned dvě, každou jinou! Já jsem jen úžasem mžikala očičkama a všechny přítomné mammahelpky hned ocenily nápaditost zpracování i barev. Ano, bylo to přesně to, co jsem potřebovala! Ale navíc mě ještě hřeje ten krásný pocit, že je zde někdo, kdo mi tak ochotně a bez okolků udělal tolik radosti.
Takže, Zdeni z Plzně, ještě jednou ti móóóc děkuju!
Zdena z Prahy
nahoru
