Na chvíli manekýnou...
Spokojeně si sedím se svým švagrem Lubošem a jeho ženou Mařenkou na rybách v Tovačově. Vtom mi volá Hanka Jírovcová a sděluje, že potřebuje mé míry. Za pět dnů mám v Praze předvádět model, který je původně šitý na Jitku Nevídalovou a musí vědět, jestli se do něj vejdu. Domluvily jsme se, že až budu doma, změřím se a míry pošlu. Švagr však aktivně zašmátral v batohu a vytáhl metr, kterým bere míru rybám. Se slovy „míra jak míra“ mi ho podává. Mařenka se nabídla že mě přeměří, Luboš nechal ryby rybami a šel přihlížet. Rázně je však zahnán svou ženou zpět k udicím. Míry jsem pečlivě zapsala do SUDOKU, které jsem předtím luštila a ráno zaslala Hance. Ráno proto, že jsem se doma přece jenom přeměřila k porovnání. Sedělo to na chlup. Hanka mi obratem volá, že to půjde. A tak jsem, změřená jako ten sumec, protože do štiky mám daleko, vyrazila spolu s Janou a Martou v pátek třináctého do Prahy.
V pražském MHC jsme byly jako vždy mile uvítány a pohoštěny. Hanka se vyznamenala. Její polévka a rizoto byly skvělé. Následoval nácvik na dvorečku na zítřejší vystoupení. Byla mi vytýkána rychlá chůze. S tím už ale nic nenadělám, já prostě neumím chodit pomalu. Taky mám velkou trému už tady před děvčaty. Což teprve zítra! V hlavě se mi začaly honit myšlenky, jestli by nebylo lepší sedět na rybách. Teď už vím a říkám vám to z celého srdce, že nebylo.
Už STOJÍM na podiu, tréma dělá své, škrtí mě „body“, které jsem si v pátek honem utíkala koupit, abych se do Jitčiných šatů vešla.
STOJÍM tu a nemůžu přehlédnout široký úsměv naší „mámy“, která sedí uprostřed v první řadě a do taktu si spokojeně pokyvuje hlavou. To bylo velice povzbuzující. STOJÍM tu a vím zcela určitě, že vůbec nejde o to, jestli něco popleteme, jestli na nás něčeho přebývá nebo chybí, ale že tu jsme.
Proto bych se s vámi chtěla podělit o slova, slova útěchy, kterých se mi dostalo od Hanky Jírovcové, když jsem byla na dně a v slzách poprvé volala do MHC v Praze. Řekla mi: „Vždyť vy jste tu už dávno nemusela být, ale vy žijete!“
Ano, žiju, žijeme a troufám si říct, že N A P L N O !
Dáša z Přerova
nahoru
