Příběhy klobouků
Kalendář obálka – autoři klobouku manželé Aleš a Bára Šeligovi, Brno (ALEŠBÁRY)
Život dá někdy každému pořádně zabrat. Poslouchali jsme příběhy žen, které to vědí a znají až příliš dobře a do smíchu nám zrovna nebylo. Možná proto jsme zvolili klasickou černou, když jsme se rozhodli vytvořit a věnovat jim náš klobouk. Ony však přetékají optimismem a vůlí k životu, dokáží se smát a chytit svou příležitost za pačesy. Nedají se a jejich odvaha z nich vyzařuje tak, že si jí nelze nevšimnout. A tak jim přejeme, aby jim růžové mašličky, symboly známé po celém světě, dodaly sílu a naději, aby je pohladily a potěšily a byly vždy jako andělé strážní s nimi…
Kalendář leden – autorka klobouku Marcela Mejstříková, Praha
Vytvořit klobouček nebyla pro mne až tak lehká věc, i když k šití mám docela blízko.
Růžovou barvu ale miluji nadevše. Je slušivá a vyjadřuje pohodu a klid, vždy na mne
působila pozitivně. Dodnes tu barvu nosím - i v nemoci jsem měla talisman
v růžové barvě. A vždycky se mi líbily klasické klobouky se širokou krempou. Zvolená ozdoba - barevné penízky – má klobouk nadlehčit, osvěžit ho a dát mu duši. Růžová barva je pro mne naděje a něžné pohlazení.
Kalendář únor – autorka klobouku – Vlaďka Musilová, Zlín
Když mě před mnoha lety tatínek jako malou holku vždycky po nedělním obědě proháněl v okolí Zlína na lyžích, netušil asi, jak moc se mě ta záliba jednou bude hodit. A taky houževnatost a odolnost, kterou jsem si díky tomu vypěstovala, a taky chuť rvát se dál i když se zrovna nedaří. Tenkrát mi v lyžařském oddíle byla soupeřkou Ivana Zelničková- Trumpová, byla lepší a vyhrávala, ale nevadilo mi to vůbec, na lyže jsem nikdy nezanevřela. Mám je dodnes tak ráda, že jsem si je klidně naaranžovala i na svou originální čelenku… Sobě i dalším mammahelpkám chci popřát hodně sjezdů a bravurních slalomů na lyžích značky MAMMAHELP!
Kalendář březen – autorka Alena Chmelová, Hradec Králové
Veselé barvy, bláznivý nápad – čtverec sešitý patchvorkovou technikou z malých zbytečků látky, jakpak ho asi připevním? Našla se růžová mašle… Věci zdánlivě neslučitelné, stejně jak je to někdy i v životě, nakonec potěší. Byla jsem se svou nemocí dlouho v utajení, kromě rodiny o ní nevěděl nikdo. A dnes se směju a jsem šťastná uprostřed hloučku těch, co mají tu stejnou hořkou zkušenost za sebou úplně stejně jak já. A žádnou z nás by to nikdy dřív ani nenapadlo…
Kalendář duben – autorka Jana Marková, Hradec Králové
Klobouky se mi líbily vždycky, ale nikdy jsem neměla odvahu je nosit. Začínat ve svých letech už určitě nebudu. Tak jsem si udělala radost alespoň při jejich vyrábění. Cylindry ve mně vždycky vzbuzovaly pocity vznešenosti ale zároveň i hravosti a legrace – k tomu mě asi přivedly nejrůznější kabarety a veselé scénky, na které se ráda v televizi dívám. A byly dny, kdy mi právě tahle má záliba moc pomáhala…Moc mě pomohlo i to, že jsem kolem sebe pořád měla svou rodinu, své vnuky. Jejich oblíbeným večerníčkem je ten o motýlu Emanuelovi – i on je v mém veselém cylindu.
Kalendář květen - autorka klobouku Pauline Ivanyi, Brno
Čím víc jsem listovala magazíny a katalogy a hledala v nic inspiraci, tím víc mě opouštěla odvaha. Nezbylo než zavřít oči a popustit uzdu vlastní fantazii. A abych zaměstnala ruce, začala jsem vyrábět aspoň papírový základ na staré dřevěné formě na klobouky. Zabalila jsem formu do fólie a tapetovým lepidlem přilepila první vrstu papíru. Na ni druhou, pak třetí, pátou… lepím a lepím, roste mi to pod rukama a najednou se nápad začíná rýsovat. Jdu si pro zelený papír a pak už jen přidám drobnost na ozdobu a můj jarní klobouček je na světě. Jako už mnohokrát v životě, zjišťuju, že nejlepší je prostě nebát se a začít!
Kalendář červen – autorka klobouku Jana Marková, Hradec Králové
Odjakživa strašně ráda vyšívám. A o naši mammahelpskou Růžovou výšivku, která už trvá tři roky, se starám moc ráda a ohromně mě to těší. Nedávno jsem vyšila obrázek dámy v klobouku, moc se všem líbil. A pak mě to napadlo – proč ne jehelníček s výšivkou jako klobouk? Jsem moc ráda, že mé kamarádce tak sluší!!
Kalendář červenec – autorka klobouku Jitka Nevídalová, Zlín
Mou inspirací pro cestovatelskou čelenku byl můj celoživotní koníček, který jen na čas přerušilo nutné léčení. Jsem prý docela slušná dobrodružka a toulavé boty si nazouvám úplně nejradši. Cestou po Evropě jsem poznala hodně míst, vzpomínky na ně a velká chuť se tam vrátit mě silně držely při životě v době nemoci. Chtělo to trpělivost, zatnout zuby a vydržet, ale už zase utrácím všechny své peníze za letenky. A věřím a moc se těším, že vlaječek na čelence ještě hodně přibude!
Kalendář srpen – klobouk vyráběla Míla Hájková z Železné Rudy
Opět pro mne vyšlo slunce
Okamžitě jsem věděla, jakou barvu bude můj klobouček mít – bude to žlutá. Vděčím jí za hodně. Chmurné dny a bezesné noci, které provázely mou léčbu, mne pomalu pohlcovaly, propadala jsem se do beznaděje. A když bylo nejhůř, jednou ráno jsem se probudila, otevřela okno jako každý jiný den a najednou jsem ucítila příjemné teplé dotyky slunečních paprsků. Nabídly mi ztracenou energii, která se rozlila v celém mém těle, vím, že jsem zase silnější a že se nedám, že zase budu mít síly na rozdávání! Proto jsem si zvolila barvu žlutou – barvu slunce – barvu tepla, lásky, a pro mě – barvu života.
Kalendář září – autorka Jana Zrnečková, Brno
Na čelenku jsem použila kytku, kterou jsem si vyrobila jako doplněk ze zbytků materiálu, z něhož jsem si nechala ušít nové plesové šaty. Kytku, která byla v odstínech mé paruky. Bylo to před dvěma roky, kdy se chýlila ke konci moje chemoterapie a vrcholila plesová sezóna. Po celou dobu léčby jsem si nekoupila žádné šaty, boty, kabelku. Prostě vůbec nic. Měla jsem pocit, že je zbytečné nakupovat věci, které možná ani neunosím. Ale nemluvila jsem o tom s nikým. Vždy jsme s manželem chodili společně s přáteli na několik plesů. Tentokrát jsme kvůli mým problémům nemohli ani na jeden… Zatoužila jsem ještě jednou, možná naposled být krásná, bavit se, tančit. Byl poslední ples sezóny, já měla po chemoterapii, bylo mi zle. Poslední známí odřekli účast na plese, protože se pohádali. Přesto jsem to nechtěla vzdát. Šli jsme s manželem sami. Měla jsem pocit, že je to možná náš poslední ples. Že budu možná naposled tančit s mužem, kterého mám ráda. Hudba ani nebyla moc plesová, hrála spíš šansony a pomalé skladby. A tak jsme se ocitli na parketu a ostatní jako by neexistovali. Zůstali jsme tam jen muž a žena, kteří se i po letech milují.
Až teď po čase jsem si to vše dokázala pojmenovat. A tak jistě chápete, co pro mě tato čelenka znamená a proč jsem ji pojmenovala "První a poslední“ - moje první šaty a možná poslední ples…
Kalendář říjen - autorka klobouku Helena Dvořáková, Praha
Mám ráda podzim a podzimní barvy. Když jsem se dozvěděla, že klobouk je vlastně jakákoliv
pokrývka hlavy, napadlo mne, že vyrobím COSI v barvě hnědé, zelené a oranžové. Barvy spadaného listí ještě podtrhla bažantí pera. Vzpomínala jsem na krásné podzimní ráno, procházku zlátnoucím lesem a lehkou mlhu v údolí.
Podzim je pro mne klid a pohoda.
Kalendář listopad – klobouk vyráběla Marcela Špánková, Plzeň
Miluju tyrkysovou barvu – barvu hlubokého, průzračného moře. A právě teď se nesnažím s jehlou v ruce vyrobit klobouk. Jsem totiž právě na pláži s horkým sluncem, bílým pískem a exotickými palmami. Houpám se na člunu a temné hloubky moře jsou daleko, předaleko – stejně tak jako různá má trápení. Já cítím jen hebké vlny, které mne v mírném vánku objímají a všechny starosti světa ze mne smývají. Jemné pápěří se chvěje jako jemná tříšť na vrcholu vlny tříštící se o útesy. Cítím vůni moře a slyším křik racků … A co že to volají? Děvče, ten klobouk se ti opravdu povedl!
Kalendář prosinec – klobouk vyráběla Marička Tyrová, Plzeň
Černá a bílá. Bílá a černá. Život a smrt, dobro a zlo, zdraví a nemoc, láska a nenávist, radost a smutek, štěstí a neštěstí, bohatství a chudoba… Mohla bych jmenovat ještě mnoho dalších kontrastů, ale život přece není černobílý – skoro každý v průběhu let okusí život z obou konců. Rozjásaná bílá nemusí vydržet věčně a v jediném okamžiku se člověk může propadnout do černé hlubiny. Ani v té černé hlubině ale nezůstane – jen musí usilovně hledat každý bílý paprsek a krůček po krůčku se dostávat zase blíž a blíž k bílému světlu a těšit se z každého zlepšení.
A černou a bílou si schováme jen pro klobouky – protože k nim se svou neměnnou elegancí patří.
Klobouk a čelenka, které nejsou v kalendáři
Červená čelenka - autorka Jana Zrnečková, Brno
Čelenka, kterou jsme nazvala Gejzír života, má pro mě velký význam. Patří do životní etapy, která ovlivnila a změnila všechno. Červené střapaté korálky, které jsem použila na čelence s peříčky, jsem přivezla z Itálie asi před šesti lety svým dcerám. Jela jsem tehdy na svůj první rekondiční pobyt s ostatními onkologickými pacientkami. A tam jsem poznala Mammahelp a pomalu a jistě se začal měnit směr mé životní cesty. Teď už do Mammahelpu patřím i já.
Červenou barvu miluju. Představuje pro mne život, radost, energii, lásku. To vše cítím, jak ze mě prýští a tryská stejně jako dekorace na drátcích z čelenky. Peříčka pro mě symbolizují volnost, křídla, dálky, rozlet a svobodu. Nadechnu se a letíííííííííím. Možná jsou to malá pírka, která po cestě vypadala andělům. Maličké korálky pro mě představují všechny mé vztahy s lidmi, na kterých mi záleží a se kterými se ráda setkávám. Každý člověk nás může něčím obohatit, potěšit, překvapit. Tak jako v červené barvě je gejzír citu, emocí, impulsů, živelnosti, tak i ve mně to vše vesele probublává a občas vytryskne tento červený gejzír napovrch.
Černý klobouček: Nebe je plné hvězd - autorka Jana Zrnečková, Brno
Na aplikace na tomto kloboučku jsem použila provázek, kterým jsme v práci před víc jak dvaceti lety převazovali balíčky. Už tenkrát se mi líbil a tak jsem si malé klubíčko odmotala.
Zůstalo doma roky v zapomnění. Až po letech na něj přišla poprvé řada. Bylo to zrovna období, kdy dcerám bylo 7 a 9 let a já se vrátila z první chemoterapie. Vytáhla jsem vlnu a začala pro ně plést svetřík. A když jsem s chemoterapií končila, právě z onoho zlatavého provázku jsem jim na svetr uháčkovala a našila aplikace spolu s korálky.
No a podruhé dostal provázek příležitost až teď téměř po čtrnácti letech. Po další chemoterapii uplynul víc než rok a já opět sáhla po zlatavém provázku. Použila jsem jej k vyšití hvězdiček na černém kloboučku, který jsem doplnila stříbrnými a modrými korálky. Možná proto, že mi to připomnělo knihu básní s názvem ,,Nebe je plné hvězd“. Několikrát mi prostě tato kniha pomohla, když mi nebylo do zpěvu. Ty hvězdy na tmavém nebi mi symbolizovaly světýlka naděje, která probleskují i v sebevětší tmě. Možná proto ty stříbrné a modré korálky, a černá pírka snad přinesou sny o krásném zítřku a milosrdný spánek, který odnáší všechny chmury a obavy.
nahoru
