Dovolte mi malé zavzpomínání…

Připadá mi to jako včera, když jsem minulý rok na chalupě zapalovala první adventní svíčku. Usedla do starého křesla po původních majitelích, v kamnech plápolal oheň a já vzpomínala, co mi rok 2013 dal a co mi vzal (jako Betty McDonaldová).

Rychlostí blesku jsem se přesunula na konec roku 2014 a opět se pouštím do psaní a opět vzpomínám. Odpusťte mi to, ale jinak to neumím.

Pokaždé, když píšu v předvánočním čase, přepadne mě sentiment a zároveň radost, že rok, který je téměř za námi, jsme ustáli ve zdraví. Vždy mě to nutí taky bilancovat, bohužel někdy až moc, ale asi to tak má být.

Tentokrát mě mé myšlenky zavedly téměř pět let zpátky.

…sedím u velkého podlouhlého stolu a se mnou asi tak 15 žen, spojuje nás stejná zkušenost s nemocí a zároveň dělí jejich podstatně větší zkušenost životní. Vzpomínám na pocit, že jsem si v tu chvíli připadala zvláštně, ale touha dozvědět se víc byla silnější, a tak jsem zůstala. Tenkrát jsem se rozhodla, že budu jednou z mammahelpek a budu s nimi táhnout za jeden provaz. Jsem ráda, že jsem našla odvahu zůstat, že mi život do cesty přivál Mamma HELP a ještě větší radost mi přináší pocit, že jsem toho nikdy nelitovala. Jen nemohu věřit, že je to pět let, kdy jsem poprvé vzala za kliku pražského Mamma HELPu…

Moje další myšlenka, která se mi při pohledu z okna vkradla na mysl je čtyři a půl roku stará a jsem moc ráda, že mi vyplavala na povrch. Dokonce mám výčitky, že si nevzpomenu častěji. Vždyť jsi tolik, ovlivnila dění mého života…

….malý, ale příjemně zařízený pokojík pro dva v hotelu, jehož název si už nepamatuji, ale to není podstatné. Jsem v něm ubytovaná se ženou, která je velmi krásná (alespoň v mých očích ano), vlídná, milá a její ochota předat mi vlastní zkušenosti je neuvěřitelná. Cítila jsme se s ní velice dobře a mezi tolika ženami, které jsem tenkrát ani všechny neznala i velmi „bezpečně“. Její chuť do práce, chuť pomáhat se stala i pro mě velkým hnacím motorem a brzy i přesvědčením, že jsem se vydala správnou cestou. Bohužel této skvělé ženě nebyl dopřán čas, aby viděla, jaké zrnko touhy ve mně zasela. To zrnko ve mně postupně roste, je větší a větší a vždy, když mám strach z nové věci, tak si na tebe, Zrnko, vzpomenu. Olomoucký Mamma HELP je samozřejmě dílem všech, kteří v něm pracují, ale vždy jsou lidé, kteří vás něčím okouzlí a Jana Zrnko byla jednou z nich…

A tak je to s mým psaním pokaždé, když vezmu tužku do ruky před vánocemi. Čas vánoc je pro mě převážně spojený s minulostí, vzpomínáním na své blízké, na vše dobré i zlé, co se v minulosti událo a vždy, když celá rodina usedne u štědrovečerní večeře, zaplaví mě ohromný pocit štěstí. A tak se i letos moc těším na vánoce, jako malá holka. Čím jsem starší, tím se těším více!

A tak bych vám všem za sebe chtěla popřát, aby i vy jste měli radost, ať z věcí malých či velkých. Protože úsměv není krásný jen v dětské tváři.

Všem bych vám ráda za Mamma HELP centrum Olomouc popřála krásné a pohodové prožití vánočních svátků. V novém roce hlavně zdraví, pohodu a štěstí. No, a jestli se někdy ohlížíte zpátky, tak, jako to často dělám já, abyste vždy našli hřejivý pocit u srdce, že to, co jste prožili, stálo za to!

Karla Otavová