Naše příběhy: Eva Ferrarová

Mamma HELP jsem znala už několik let předtím, než jsem sama onemocněla. Po dohodě s Janou Drexlerovou jsem tehdy uspořádala pro pražské “mammahelpky” praktický kurz italského vaření  v restauraci, kterou vedla italská majitelka, jejíž maminka měla také rakovinu prsu. Ona i já jsme to tehdy braly jako dobrovolnickou akci, netušila jsem, že se časem na Mamma HELP obrátím s prosbou o pár praktických rad znovu, tentokrát ale z pozice pacientky.

Po operaci jsem potřebovala rady ohledně lymfatických uzlin, konkrétně jak cvičit, tak jsem se vypravila do tehdejšího sídla u Vinohradské nemocnice. Byla jsem ráda, že už většinu stálých členek Mamma HELPu znám, tudíž jsem tam šla dá se říci radostně.

Další služby, které Mamma HELP nabízí, jsem nevyužila, ne že bych nechtěla, protože nabídka je opravdu veliká, ale když chodíte do práce, nemáte na jiné aktivity prakticky čas. Ale vždycky jsem toužila se zúčastnit nějakého rekondičního pobytu, což se mi bohužel zatím nepovedlo.

Dneska už mám cca 10  let po operaci. Možné následky nemoci, i ty nejpesimičtější, jsem si vyřešila sama se sebou ještě před operací a od té doby na nemoc nemyslím. Po operaci a třech nedělích doma jsem se vrátila do práce. Na ozařování jsem chodila už z práce. Prostě jsem nemoc vytěsnila tím, že jsem pokračovala v normálním životě. Jenom než jdu na kontrolu, tak se pochopitelně vždy bojím, jestli je vše v pořádku. V Mamma HELPu se občas stavím, když jdu zaplatit roční příspěvek.

Můj Mamma HELP příběh je atypický, znala jsem “mammahelpky”  ještě dříve, než jsem sama onemocněla díky zmíněnému kurzu vaření. Pamatuji si dodnes všechny členky své tehdejší „kuchařské“ skupiny.  Příjemná vzpomínka!