Otevírání bedýnek

Dáme si do bytu, dáme si vázu

Do vázy kytici, pod vázu stůl …

… píseň s krásným textem, a já vím, že se musíme ještě všechny v našem centru mnohokrát sehnout, nespočet bedýnek vzít do ruky a vážit jejich obsah, než budeme bydlet… Nejde v této chvíli o hmotnost, ale spíše o čem vypovídají poklady, které jsme do nich balili. Bude ještě chvíli trvat, než přijde pod vázu stůl … i když stoly již stojí, jenom ta kytice by se zatím nevyjímala. Zatím se probíráme vším, co jsme ve starém „mammáči“ zabalili. A jak ráda pracuju se svojí obrazotvorností a vším, co jsem přečetla, slyšela, viděla, tak i tady to nemůže být jinak… vzpomenu na slova Boženy Němcové, kterými nádherně popsala pasáž v Babičce, kdy babička odemyká svoji truhlu, by Barunce ukázala poklady a vzpomínky v ní uzamčené. I my se opět, již po několikáté, probíráme poklady a možná tím i leccos odemykáme … ale to bych se opakovala.

Tak jenom k přiloženým historickým snímkům, je jich jenom pár … na další dojde, až se posuneme opět o kousek dál. Zaznamenávají náš pokus vytvořit nové centrum s novým rozvržením jednotlivých zón, stále se ještě hledá, balancuje mezi tím, co bychom chtěli a tím co zatím můžeme. Něčeho se nedostává, něčeho přebývá …

Ke stolu židli, kdo židli má bydlí,

Každý kdo bydlí, má starostí půl…

Ilona Tytlová, Mamma HELP centrum Plzeň