Rozhovor s MUDr. Renatou Koževnikovovou

Paní primářko, vzpomenete si, kdy jste poprvé slyšela o Mamma HELPu?

Úplně přesně si to nepamatuji, ale muselo to být někdy v roce 1998 nebo 99, kdy k nám do Motola, kde jsem tehdy pracovala, začal MUDr. Pecha posílat první pacientky na ozáření po operaci prsu. Vyprávěl nám nadšeně o založení podpůrného spolku pacientek. Nevím tedy jistě, kdy jsem poprvé o Mamma HELPu slyšela, ale vím, které mammahelpky jsem jako první zaznamenala – byly to Jana Drexlerová a Hanka Jírovcová.

Co Vás přesvědčilo o tom, že k nám bez obav můžete posílat pacientky?

Musím říct, že v té době jsem trochu pochybovala o smyslu pacientských spolků. Měla jsem zkušenost se skupinkami pacientů, které se občas sešly, možná uspořádaly rekondici, ale nic jiného. Teprve když jsem poprvé mluvila s mammahelpkami, pochopila jsem, že se vydaly jinou cestou. Elán, s nímž se mammahelpky od počátku věnovaly poradenství, pomoci pacientkám i prevenci byl pro mě překvapením. Brzy jsem začala do pražského Mamma HELP centra posílat první ženy, vyděšené z diagnózy a léčby. Bylo jasné, že POMOC ve jméně není náhodou. Podpora, naslouchání a sdílení prožité zkušenosti mají neocenitelnou hodnotu. Dokážou mnohdy dát víc naděje, než sebelepší lékařské rady a informace.

A pacientky, které do Mamma HELPu dorazí na začátku léčby, často tápou, jsou bezradné a ani jejich okolí jim nepomůže, protože tápe stejně jako ony.

Myslíte si, že i do budoucna bude mít tento způsob poradenství smysl – když si spousta lidí hledá informace i podpůrné komunity na internetu?

Telefonické a ještě více internetové poradenství je vlastně anonymní. Má svůj význam, když si nejsme jistí, když se bojíme jen vyslovit otázku, nemáme odvahu se svěřit konkrétnímu člověku. Naproti tomu osobní poradenství stojí na skutečném setkání. Nenahraditelnou hodnotou je opravdovým lidský kontakt, možnost reagovat na nevyslovené otázky, cítit okamžitou náladu, vycítit jemné změny v hlase, možná dokonce rozpoznat, kdy už laická pomoc nestačí. A jak jsem psala výše – setkání nové pacientky s ženou, která má tuto zkušenost za sebou je neocenitelná. Dává jí naději, že to, co se dozvěděla od lékařů, může být pravda, že přežije a bude v pořádku. To může být v některých případech zásadním předpokladem přijetí lékařovy informace.

Je pravda, že řada lidí dává dnes přednost virtuálnímu světu a tedy i různým skupinám na sociálních sítích. Je to jistě jednodušší, není nutno nikam docházet a skupina funguje v podstatě nepřetržitě. Toto může být přínosem pro ženy žijící ve větší vzdálenosti od města. Na druhé straně se často jedná o spontánně vzniklé skupiny, bez jakéhokoliv řízení, bez zkušenosti s poradenstvím – je to velké fórum, kde si kdokoliv může říct cokoliv a na mně je, co si vyberu… Vidím tu řadu rizik pro všechny zúčastněné.

V Mamma HELPu vím, že všechny terapeutky procházejí školením, probíhá tam supervize a komplikované situace jsou řešeny společně. Poradenství je tedy bezpečné pro terapeutky i klientky.

Větší informovanost pacientek možná ovlivňuje také způsob vaší komunikace s nemocnými – jak s tím Vy a Vaši kolegové v Onkocentru pracujete?

Na jedné straně větší informovanost zjednodušuje práci, základní metody pacienti znají, nemusíme tolik vysvětlovat. Na druhé straně se vysvětlování komplikuje, protože nemusím sice popisovat metodu, musím ale vysvětlovat, že tato nebo jiná metoda v dané situaci není vhodná, nelze ji použít a proč. Často vznikají nepříjemné situace, kdy se pacienti domnívají, že jim lékař nebo pojišťovna něco odpírá. Někdy také přijde pacient nebo jeho blízký se soupisem, který během pár dnů „stáhl“ z internetu a je přesvědčený, že ví přesně, jak má být léčen. Zabere potom spoustu čas vysvětlit, že vše je daleko komplikovanější, že je tu řada souvislostí, které nejdou během tří dnů nastudovat. Každý z nás má trochu jiný způsob, jak podobné situace zvládat. Já osobně se snažím s pacienty a jejich blízkými diskutovat, vysvětlovat, od hledání vlastních informací je neodrazuji, spíš apeluji na míru. Na sítích dnes lze dohledat cokoliv, problém je informace utřídit a pospojovat – a k tomu je třeba vzdělání a zkušenost v daném oboru. Vztah pacient – lékař tedy stojí na důvěře pacienta v to, že lékař má tuto erudici a důvěře lékaře v to, že pacient naopak ho informuje pravdivě o svých potřebách, změnách stavu… Kromě důvěry je tedy potřebný také vzájemný respekt.

Onkocentrum funguje od roku 2002, od roku 2008 je součástí společnosti Medicon. Co můžete pacientkám nabídnout?

Onkocentrum vzniklo v srpnu 2002 jako pokračování onkochirurgické ambulance MUDr. Pechy, která fungovala při Mammacentru Zelený Pruh od r. 1998. Ukázalo se, že přímá návaznost na onkologickou a chirurgickou péči je vysoce efektivní. Logickým důsledkem bylo založení plnohodnotného pracoviště se stacionářem, ambulancemi a celotýdenním provozem – jeho prvním primářem byl MUDr. Václav Pecha, vedl jej až do roku 2013. Onkocentrum Medicon Services s.r.o. (toto je současný oficiální název) je pracoviště od počátku zaměřené na léčbu karcinomu prsu. Nabízíme v podstatě komplexní péči od poradenství pro ženy ve vysokém riziku, po onkologickou terapii a poléčebné sledování v úzké návaznosti na Mammacentra skupiny Medicon a.s. Pokud je v rámci našich Mammacenter stanovena diagnóza karcinomu prsu, je pacientka referována na našem multidisciplinárním týmu a poté prochází léčbou. V případě, že je pacientka diagnostikována jinde a přeje si léčbu u nás, probíhá stejný proces po obdržení nálezů z původního pracoviště. Operace jsou prováděny naším chirurgickým týmem, následná systémová léčba probíhá v rámci Onkocentra, ozařování pacientkám zajišťujeme podle místa bydliště. V případě, že je potřebná specializovaná péče (např. biologická léčba), předáváme pacientky do Komplexních onkologických center (KOC). Novinkou od letošního roku je naše propojení s KOC TN Krč. Pacientky na biologickou léčbu tedy docházejí do KOC TN Krč, ale stále jsou v péči našich lékařů. Další novinkou bude přestěhování Onkocentra do nových prostor Polikliniky na Budějovické, kde už rok sídlí i Mammacentrum Budějovická.

Dojíždějí k vám i pacientky ze vzdálených regionů. Jaké výhody v tom podle vašeho názoru vidí?

Máte pravdu, máme řadu „mimorajónních“ pacientek. Přicházejí v rámci svobodné volby lékaře, na vlastní přání. Každý rok projde Onkocentrem kolem 450-500 nových pacientek s diagnózou karicnomu prsu.

Onkologická léčba je vysoce standardizovaná, na jednotlivých pracovištích se liší jen v detailech. To, co se může lišit významně, je prostředí a přístup k pacientovi. Naším specifikem je úzké zaměření na léčbu karcinomu prsu, díky kterému je zajištěná návaznost všech potřebných procedur. Jak už jsem zmínila, jsme přímo navázáni na naše diagnostická Mammacentra. Pacientky jsou ihned po stanovení diagnózy referovány na pravidelném setkání multidisciplinárního týmu a díky propojenosti všech pracovišť jsou jim postupně zajištěny všechny fáze léčby (operace, ozařování, systémová léčba), byť některé části terapie probíhají mimo Onkocentrum.

Pravidlem je, že každý pacient má jednoho ošetřujícího lékaře po celou dobu, na druhé straně při akutním problému bude ošetřen kýmkoliv z týmu i v případě nepřítomnosti svého lékaře. Specifikem Onkocentra je také používání Dignicapu (systém omezující ztrátu vlasů během chemoterapie chlazením hlavy). Byli jsme prvním pracovištěm v ČR, které tuto metodu zavedlo, fungujeme jako školící centrum. Za čtyři roky provozu jsme tuto službu poskytli více než 600 pacientkám, 90 % z nich nepotřebovalo během chemoterapie paruku. Některé ženy přicházejí právě kvůli této metodě – u nás tedy proběhne chemoterapie a poté se vracejí do péče svého onkologa.

Naší snahou je udržet co nejpřívětivější atmosféru celého pracoviště. Prostředí Onkocentra je proto velmi civilní, lékaři nenosí bílé pláště. Věřím, že pacientky, stejně jako my, vnímají i časté proměny čekárny v závislosti na aktuálně probíhající výstavě obrazů…

Řekla bych, že toto všechno vytváří jedinečnost našeho pracoviště a snad právě to je důvodem, proč si nás nacházejí pacientky i ze vzdálených míst.

MUDr. Renata Koževnikovová