Ta naše rozhodnutí….

Ta naše rozhodnutí….

Je druhý den po závodě Mattoni Olomouc Half Marathon a mé pocity radosti stále přetrvávají. Radost mám velkou.  Hlavně z toho, že mám radost sama ze sebe! To bych zkrátka ještě před pár lety neměla. Byl to můj první delší běh, a když jsem se postavila na start s dalšími šesti tisíci závodníky, nepředpokládala jsem, že doběhnu do cíle. Neměla jsem žádné očekávání, žádné předsevzetí a žádný “mus“ a to bylo velmi osvobozující. Zkrátka jsem se postavila na start a vyběhla. Běžela jsem a běžela, až doběhla do cíle! Uběhla jsem něco málo přes dvacet jedna kilometrů.  Zdá se vám to moc jednoduché? Ale takhle to vážně bylo. Možná, že život je jednoduchý, ale my už nejsme schopné to vidět.

Jsem moc ráda, že jsem se nenechala odradit, zviklat a zastrašit. Chtěla jsem to zkrátka zkusit, odstoupit jsem přeci mohla vždycky, ale vzdát to předem, to není moje parketa. Kdybych to nezkusila, ráno by se mi vstávalo hrozně.

Běh byla vždycky moje vášeň, běhávala jsem od mala. Už na základní škole jsem chodila do sportovní třídy, ale pak jsem běh cestou životem někde ztratila, zatoulal se nebo se mi schooval, nevím. Mám velkou radost, že si mě běh zase našel, nebo já našla jeho? Nevím, to je jedno. Pro mě je důležité uvědomění, že člověk by si měl plnit sny, jít si za svým a nenechat se zviklat, ovlivnit a odradit. Zkusit to a jen čas ukáže, jestli to rozhodnutí bylo správné nebo ne, ale bude to jen vaše rozhodnutí a vy sami si za něj ponesete odpovědnost a následky, ale také pocity radosti, smutku nebo štěstí. No a já si ze svého rozhodnutí, uběhnout svůj první půl maraton odnáším pocity radosti a krásného, nezapomenutelného zážitku, který mi už nikdo nikdy nevezme.

Přej vám všem, abyste tyhle pocity zažívali, co nejčastěji. Vždyť jsme tu jen na skok!

Děkuji všem, kteří při mně stáli a podporovali mě, ale hlavně děkuji sama sobě. Jsem o krůček zase dál!

Kája