Zpátky ke kořenům

Zjistil jsem, že se z knihy velmi poučím, ale samy ze mne člověka neučiní.

(Gotthold Ephraim Lessing)
S uvedeným citátem nelze než souhlasit. Považuji se za knihomola a papír s literami mne nenechává v žádném případě chladnou. Jenže homo sapiens je tvor společenský, rád se sdružuje a jedna z možností se mu nabízí třeba na besedách. Nakonec mnohé otázky, které z toho vzejdou, mne nejednou dovedou zpátky ke knize.

Jednu takovou besedu máme v Plzni právě za sebou. Beseda, která vznikla jen tak mimoděk… stačilo málo a vůbec nemusela být. Patřím, ale k těm, kteří věří, že věci se skládají tak, jak mají. Při jedné jízdě vlakem jsem vyslechla úžasné vyprávění naší členky Anny o tradicích a krojích, které se vážou k Chodsku. Na konci té cesty jsem věděla, že si to nechci nechat jenom pro sebe.

Znát vlastní kořeny, vědět odkud jsme přišli, jaké jsou naše geny… touha, která se jistě vkrádá do myšlenek nejednomu z nás.

Bylo velmi příjemné přivítat v úterý 19. ledna mezi námi naší členku Anny, rodačku z Chodska. Její kořeny sahají po otci až k Janu Sladkému Kozinovi. Díky ní jsme se na chvíli vrátili v čase zpět. Nejenom, že mezi námi pobyla v kroji, který si sama šila, ale navíc donesla ukázku kroje dětského, různých šátků, plen a kapesníků, které se nosily složené přes ruce. Vlastně jsme nevěděli čemu se obdivovat dříve, precizním výšivkám, látkám, které se pro daný oděv používaly, většinou kvalitní vlny, kašmíry a jemná plátna, či pestré brokáty.

Mohli jsme nahlédnout do soukromých fotografií, pochopitelně byli všichni v krojích. Přečetla nám malý příběh: Proč Bůh stvořil Chody. Věřím, že nejednu z nás obohatila něčím novým, případně oživila naše dávné školní vědomosti.

Pro mne bylo vše umocněno navíc tím, že z Anny cítíte i tu hrdost na vlastní kořeny, lásku ke kraji, ve kterém ne vždy bylo lehké žití. To je už jenom krůček k tomu, aby se vkradla myšlenka, jak moc je důležité mluvit a předávat tyto zkušenosti dalším generacím. Je to ten návrat ke kořenům, uvědomění si kdo jsem a odkud jsem. Ctít kořeny a tradice… vědět, kam historicky patřím… historie nás nejednou poučila, jak lehce jde o vše přijít. Vidíte, pro mne najednou mnoho otázek, umocněných jistě i současným stavem v Evropě. Není vždy jednoduché najít tu správnou odpověď, ale určitě je dobré zastavit se a popřemýšlet…

Krchlebské koláče pomalu mizely z talířů, vzduchem se ještě stále nesla jemná stopa z vůně kávy, přesto bylo na čase vrátit se pomalu do reálu. Pečlivě složit donesené kroje, uklidit, ale především poděkovat Anně za čas, který nám věnovala…

Ilona Tytlová