Naše příběhy: Ivana Vlková

Onemocněla jsem na jaře v roce 2005, kdy mi bylo 35. Shodou okolností jsem krátce předtím četla v různých časopisech i novinách články o Mamma HELP. Takže, když jsem se dozvěděla diagnózu a tenkrát nevěděla, co dělat, stala se mojí záchranou právě organizace Mamma HELP.

Do Mamma HELP jsem napoprvé nešla, ale volala. Dodnes to považuji za malý zázrak. Byla jsem tenkrát po vyslovení diagnózy úplně  zdrcená. V neděli ráno jsem pak prostě vzala telefonní číslo, které jsem si předtím našla, a  zkusila zavolat na linku Mamma HELP. V té chvíli a čistě náhodou, jak jsem se pak dozvěděla, byla zrovna na druhém konci v kanceláři paní Jana Drexlerová, která telefon vzala!!! Na ten telefonát nikdy nezapomenu. Bylo to, jako kdyby se mnou mluvil anděl. Vše mi pomalu vysvětlila a doporučila, kam se mám obrátit.

Hledala jsem vlídné slovo, dodání naděje, osobní zkušenosti, doporučení, co dělat, jak postupovat, jaké budou jednotlivé kroky léčby, kterými budu procházet atd. Pomohlo mi to totiž srovnat si v hlavě, jak to vše bude probíhat a co musím udělat pro to, abych se vyléčila…

Potom  nabraly věci rychlý spád a já jsem po prohlídce a konzultaci na Zeleném pruhu už za týden a něco jela na svoji první chemoterapii.
Hned po léčbě jsem absolvovala dva rekondiční pobyty, jeden s podporou Avonu v Chorvatsku a druhý v pak v Jeseníkách. Musím říct, že pro mě měly oba pobyty velký význam, nejen po fyzické, ale  i psychické stránce.

V roce léčby, která částečně proběhla ještě v roce 2006, jsem změnila zaměstnání a na 12 let usedla ve starostovském křesle naší vesničky. 12 let jsem se spolupodílela na přeměně naší vsi a snažila se přetvořit místo, ve kterém žiji,  na místo, kde se bude nejen mně, ale i ostatním dobře žít. Myslím, že se nám to podařilo. Po 12 letech jsem si řekla, že je čas jít dál. S manželem provozujeme venkovské ubytování  v rodném domě cestovatele a dobrodruha Františka Čecha Vyšaty a máme tu i takový malý příležitostný Venkovský klub, kde pořádáme semináře z oblastí, které nás baví – zveme k nám na přednášky cestovatele, zahradníky, malíře, mykology… a zároveň tu máme takovou malou galerii. Protože mě moc baví cestovní ruch, působím už téměř pět let ve spolku destinačního managementu, který rozvíjí turistickou oblast Šumavsko, a vedle toho ještě působím ve Svazu venkovské turistiky a agroturistiky. Čím dál více se snažím dělat jen to, co mi přináší  radost a co mě naplňuje. Mám skvělou rodinu, která mě podporuje, a nikdy nezapomenu na lidi, kteří mi v té černé době pomohli – Mamma HELP s Janou Drexlerovou, Zelený pruh s panem primářem Pechou a paní doktorkou Karolínou Hovorkovou a mojí nejmilejší kamarádkou Martinou Novákovou!

Moje nemoc a vše kolem ní pro mě není uzavřená kapitola. V Chlumanech jsme dokonce  několikrát prodávali ve spolupráci s českobudějovickým Mamma HELP květy měsíčku. Odebírám časopis, který Mamma HELP vydává, no a pořád ještě pravidelně už 14 let jezdím na kontroly.

Tahle nemoc mi toho sice dost vzala, ale dala určitě víc. Dvě moje životní motta „Co tě nezabije, to tě posílí“ a „Život patří těm, co se nepose….“, to dokazují!