Naše příběhy: Milada Sobková

Když jsem se dověděla, že výsledky biopsie jsou pozitivní, trochu mne uklidnilo, když mi přátelé nabídli pomoc s manželem, po havárce se nedokázal sám o sebe postarat. Absolvovala jsem léčení v Praze a mým úkolem bylo se dokonale a co nejdřív dát do pořádku. Po operaci na Bulovce jsem od pondělí do pátku chodila do Vinohradské nemocnice na ozařování, kde měli úžasné pochopení a dali mi termíny tak, abych mohla o víkendech být co nejvíce doma.

Chodila jsem ulicí kolem domu s tabulkou Mamma HELP. A v čekárně v nemocnici jsem viděla letáček.

Nebyla jsem z onemocnění moc vyděšená, hodně mi pomohlo, že lékařka, dr. Hovorková se mnou celý problém probrala, měla jsem také štěstí, že nádor mi objevili na preventivní prohlídce včas a vyhnula jsem se chemoterapii. Také mně asi dost pomohla obava o manžela. Měl trvalé následky po úrazu mozku a tak jsem neměla tolik času zabývat se sebou.

Přesto jsem se zkusila cestou z ozařování v Mamma HELPu zastavit. Setkala jsem se tam s vlídnou Hankou Jírovcovou. Bylo to hodně povzbuzující, naráz jsem měla s kým o tom, čím procházím, mluvit. Skvělé bylo, že jsem se mohla stavit kdykoliv, klidně každý den.

Začínaly prázdniny, skončily odpolední programy, které Mamma HELP během roku nabízel. Hanka mne pozvala na další akce, které se připravovaly od září.

Jsem omezená vzdáleností bydliště, ale když mi vyjde termín kontroly nebo lymfodrenáže na dobu, kdy se maluje s Adou, což je pro mne příjemným uvolněním, nebo na setkání s ostatními, ráda přijdu.

Dvakrát jsem byla s Hankou na rekondičním pobytu a pokaždé jsem tam nabrala zase hodně síly.

Setkání se ženami, které prošly podobnými problémy, často mnohem těžšími než já. Každá má svůj příběh, své zkušenosti, jsou různého věku, různých profesí.

Nejdůležitější je o tomto onemocnění nemlčet a nedusit v sobě strach ze slova rakovina.

Teď, po osmi letech, jsem relativně v pořádku, trochu víc unavená, občas s boulí pod paží, s jedenácti kilogramy navíc, ale člověk třeba s alergickou rýmou to také nemá lehké.

A že by se rakovina mohla vrátit? Stává se to, ale bát se už dopředu? Ničit si ty dny, které jsou ještě dobré? Vždyť i ten stres by ji mohl opět spustit.  A kdyby se to opět stalo? Bylo by to nepříjemné, no co, muselo by se bojovat znovu.